Republika v nebezpečném světě ?!

Aneb úvahy a skici staromilce nad knihou Jiřího Kovtuna, nad výkřiky Jiřího Paroubka i nad kamarády s oranžovou rudou mlhou před očima.

Ráno je protkáno desítkami telefonátů, které mi stěžují cizojazyčný screening a dopisování pěti různých bodových scénářů. Postupně je odesílám - zlatý mail -  a ve svém novém diáři odškrtávám jeden restík za druhým. Kéž by to tak šlo po celý rok :) Utopie. Co ? Můj milý Deníčku :), odpoledne krátká informativní schůzka s Gábinou Goldovou, která potřebuje pomoci s nějakými vydavatelskými projekty mimo oblast české pop music, studio Bikram Yogy, kde končím  v půl desáté večer se sklenicí mrkvového džusu a těkavým pohledem z okna na noční Prahu. Pořád přemýšlím o svých o svých o několik let mladších kamarádech a spolupracovnících, kterým učarovalo řečnění Jiřího Paroubka a komunistické ideály. Napadá mne alegorie s intelektuálním mládím první republiky. Sice už slyším ty hlasy, že staromilec zas promluvil, ale půjčím si : "několik vět" z nádherné publikace Jiřího Kovtuna "Republika v nebezpečném světě" :

"V ideálním světě, který si všichni umíme představit, ale nikdy nebudeme moci zkonstruovat, nebyla tehdejší republika nejlepším řešením pro národy, které v letech 1918-1938 žily na jejím území. Žádaly mnohem víc, než co jim republika poskytovala, a žádaly i to, co jim nemohla poskytnout bez ohrožení své existence. Masaryk nevládl "žezlem růže", jak napsal básník, ale po něm byla v Evropě připravena žezla mnohem tvrdší. Podle nynější znalosti toho, co následovalo, musíme usoudit, že by bylo výhodou, kdyby byla Masarykova republika dostala příležitost ještě nějakou dobu pokračovat v práci a v míru se vyvíjet. Historie jí tuto šanci nedala. Žila na nebezpečném místě a zanikla v erupcích rok po Masarykově smrti. Na úpatí sopky zajistila svým občanům poměrně chráněný a klidný život aspoň do chvíle, než se vyřinula láva.

V době, která ještě neznala průmyslově organizované a továrensky prováděné vraždění, Masaryk nepředvídal nejhorší možnost. Nebylo ještě ještě bláhové věřit, jako věřil on, že jeden národ nemůže druhý národ ubít kladivy. Když se tento pokus opravdu stal, jen s tím rozdílem, že kladiva nahradily pušky a jed cyklon B, Masaryk nebyl naživu. Nedokazatelná, ale shodná s jeho povahou je představa, že by se byl v případě útoku bránil, jak to jednou řekl, třeba i holýma rukama".

A nezlob se můj milý Deníčku, k Masarykově odkazu se hlásím raději, než k realitě současné české politické špičky, která si neumí zajistit ani střechu nad vlastní hlavou, natož aby snad dokázala bránit tuhle malou zemi před jedovatými dešti elegantním deštníkem politické a morální stability. Uff. Ale sedm měsíců po volbách.... když je to tu jak na arabským tržišti :) Nediv se, můj milý Deničku :)