úterý 18. září 2007

Od soboty do pondělí, ztráty a nálezy

"  V poslední době si ty televize představují tvorbu programu jako výstavbu vodovodu. Hlavně aby něco doteklo všem. Divák si otevře kohoutek a dostane porci filtrované zábavy. Pokud má vybudovaný odpad, tak se o ty sračky, co potečou z kohoutku nemusí ani starat." (G.Oplustil)

15.9. 

Sobota. Od brzkého rána kytara, dneska hrajeme s Patrolou dva hodinové sety na festivalu "Happy Beer Days" na Císařské louce v Praze. Těším se, že uslyším Ready Kirken, Honzu Nedvěda a snad i Olympic. Veze mě Karel, protože máme jen dvě vjezdenky pro auta a já s sebou vždycky táhnu hromadu věcí nutných pro běh kapely. Na místě jsme včas, počasí skvělé, jediné co chybí jsou diváci. Trousí se po desítkách zaskočení asi třístovkovým vstupným na osobu a den. Piv je tu sice slibovaných deset druhů, ale všechny mají něco "společného" se Staropramenem, minimálně výrobní linku. Po prvním setu koukáme s pár diváky na vystoupení Ready Kirken, není poznat zda jsou s Hrůzou, či bez Hrůzy. :) Situace se lepší až na náš druhý set, kdy si vděční a pivem omámení diváci vydupali i přídavek. Jedem po vystoupení hned domů, nepočkali jsme ani na Honzu Nedvěda, ani na Olympic. Doma se schyluje k sobotnímu puštění televize na nějakej velkej biják. Poté co Táňa projede program, vypíná televizi a odchází spát, Spiderman 2 nakonec nezajímá ani Honzíka s Kubíkem, už ho viděli tolikrát. Navíc do toho filmu zas naperou hromadu pitomých a dlouhých reklam k neukoukání. Televize zůstává bez obrazu a zvuku. Jdu spát také. Napadá mne jen, že tomu tak dřív nebývalo. Kdybych pro televizi nepracoval, asi by mne to tolik netrápilo.

Děsí mne jen jeden z článků v aktuálních Marketing&Média, kde současný stav komerčních televizí v Česku ředitel společnosti Media Strategy pro ČR a SR Petr Majerik :

" Je to začarovaný kruh. Nižší sledovanost znamená prodlužování reklamních bloků, a tím pádem dochází k přesycení diváků reklamou. S nižší sledovaností souvisí i snaha komerčních TV maximalizovat v krátkém časovém horizontu příjmy, čímž dochází k poklesu kvality programové nabídky".

To jsem tedy zvědav v pondělí na sledovanost pavoučího muže :)

16.9.

Neděle. Celá neděle, respektive celý den a noc na dodělávky a předělávky skoro devadesátistránkového materiálu k letošnímu Silvestru. Dopřávám si odpočinek odpoledne v podobě tří stovek sedů lehů a 25 km na rotopedu při zatížení 7 - 10. Stíhám si poslechnout celá nová CD Petra Kolářa a Chinaski. Petr Kolář mě velmi mile překvapil. Jako kdyby točil v současných podmínkách své nejlepší album Jiří Schelinger. Hudební nápady, skvěle odvedené kytary a rytmika, výborné texty Martina Němce a Petra Šišky, už mám tip na píseň na příští Velehrad :), výborná autorská práce Petra Koláře a Káji Maříka. Posledně jmenovaný také celé album produkoval.Jakoby náhodou připojený bonus v pobobě purplovsko-schelingerovské Šípkové Růženky jen potvrzuje mé předchozí úvahy.

Chinaski se zas rozhodli pro čtrnáct neuvěřitelně zpěvných a na české poměry nezvykle vtipných písniček. Z celého CD doslova stříká energie a nasazení, stejně jako se mění nálady a tempa. Rozhodně nejlepší CD téhle povedené partičky.

Obě CD si chci uložit do digitálního archívu, který pro mne v tuto chvíli představuje 500 GB externí disk na kterém mám takové podklady jako kompletní Pink Floyd, Davida Gilmoura, Rogera Waterse, Dire Straits, Marka Knopflera, Police, Stinga, Eagles, Boston, E.L.O., ABBU, Beatles, Genesis, Rolling Stones, Erica Claptona, Chrise Reu, Queen, Yes, ale taky komplet Vivaldiho, Mozarta, Bacha, Pavarottiho, Gerschwina, snad kompletní swingovou scénu a kolem 200 soundtracků... Podotýkám, že zvlášť u svých oblíbenců mám neuvěřitelnou spoustu rarit v podobě různých koncertů, alb pro fanoušky, demáčů atd. V poslední době jsem si takhle přepsal do digitální podoby skoro celou českou scénu. Od Semaforu po komplety rocku i popu od šedesátých let do současnosti. Nádhera je, že stačí třikrát kliknout a jste u konkrétního interpreta, potřebného alba a písně...

No, abych se zbytečně dlouho nerozplýval nadšením. Ted externí Hard Disk mi právě teď nejspíš umřel. Divně v něm chrastí a není schopen jakékoliv komunikace. Domlouvám se s načím počítačovým géniem Michalem, že se zítra staví, ale mám divné mrazení v tádech. Naštěstí si všechno zálohuju v podobě datových DVD. Ale dovedete si představit jak dlouhá doba bude potřeba k překopírování skoro 120 DVD na jeden Disk ? Já radši ani nechci. Naštěstí musím psát Silvestr a doplňovat tabulky a vybarvovat položky, aby se v té skrumáži dalo vůbec vyznat, tak nemám čas se tímhle úmrtím trápit. Ano, můj milý Deníčku, asi mi umřel externí disk i s roční mravenčí archivářskou prací. Na nic není spoleh. Vlastně často ani na nikoho.

17.9.

Vstávám chvilku po třetí hodině ranní. Ještě jednou čtu ten šílený  Silvestrovský elaborát. Pro představu poslední stránku dočítám kolem šesté ranní, posílám pak mnoho mailů na různá místa. Na různé adresy, jak by napsal Jiří Suchý. V půl osmé doráží náš počítačový génius Michal a odnáší externí Disk i s jeho interními poklady kamsi do daleka do říše oprav, kde často umírají nenávratně všechna data. Vyrážím na schůzku za Gustou Oplustilem, který je dneska v mimořádné formě a má několik zásadních hlášek, které si můj milý Deníčku nemůžu nechat pro sebe :

"  V poslední době si ty televize představují tvorbu programu jako výstavbu vodovodu. Hlavně aby něco doteklo všem. Divák si otevře kohoutek a dostane porci filtrované zábavy. Pokud má vybudovaný odpad, tak se o ty sračky, co potečou z kohoutku nemusí ani starat."

 A Gustav se hned pustil do seriálů. Jak v Pojišťovně štěstí Petr Nárožný dlouze mlčí a pak začne na ulici vášnivě líbat Kateřinu Brožovou, nebo dlouze a soustředěně hladí psa než si dá panáka, v Hraběnkách, že zase jede pět minut traktor přes náves a pak spadne do vody,  a v Četnických humoreskách, že už mizí příběhy a převládá sitcomové jančení amerického střihu, kdy se pořád řeší kdy,  kde, kdo a s kým,  namísto řešení pořádného kriminálního případu."

Přiznám se, že se trošku stydím, viděl jsem to taky, jen nemám odvahu to nahlas pojmenovat, že je to až takhle blbé. Král je nahý, ať žije král. Gustav pak ještě rozvíjí teorii, že žijeme ve světě permanentního rušení, kdy se v armádě zrušej vojenský kapely, na vodě parníky a pak někoho napadne zrušit hřbitovy, protože na jejich místě by mohly stát supermarkety. Třeba takové Olšany by mohly nahradit satelitní markety Paláce Flóra a hřbitovy by mohly být někde u lesa a aby se ušetřilo místo, budou několikapatrové.

Byl by to svérazný černý humor, kdybych se nebál, že to všechno může být jednou pravda.

Loučím se s Gustou Oplustilem a vyrážím na podivuhodné schůzky. Walda Gang a Meky Žbirka, hlavně však Tv Óčko, kde jsem nějakou divnou shodou okolností postoupil do finále tendru o podobu týdenní hitparády. Už během příchodu do budovy jsem si uvědomil, že oproti image celé televize mám tak o 30 kg víc, o 20 let navíc, zato mi chybí piercing, dredy, tetování a občasnými výkřiky jako Rihanna, Nelly Furtado nebo Tokio Hotel situaci nezachráním. "Kdybych to byl býval věděl, tak by jsem sem nechodil." Ano, připadám si jako jeden z hrdinů oblíbené Knoflíkové války. Vyzvedávám Honzu s Kubíkem z taekwonda, neb Táňa je na rodičovském sdružení a dneska se po tom všem celkem brzo odebírám spát. Bylo toho i tak dost. 

Žádné komentáře:

Okomentovat