Týden ve znamení Comming Out, aneb od Elite Model Look ke Karlu Svobodovi.

Poslední dny mne přinutily dvakrát udělat něco, čemu se říká odborně Comming Out, tedy, že na veřejnosti řeknete věci, které o vás ví jen nejbližší. Poprvé se mi to stalo v úterý, když jsem dostal na starost režii česko-slovenského finále prestižní soutěže modelek Elite Model Look v Obecním domě v Praze. Jelikož bylo poměrně naspěch, štáb byl složen z velmi různorodých typů a národností, musel jsem si velmi rychle zjednat pořádek, aby se práce rozběhly kýženým směrem. Nevím ani jak mi uklouzlo : „Tak aby bylo jasno, já jsem na holky a nejsem vegetarián", což mělo za následek, že na place všichni kmitali o sto šest a k obědu přinesl pan producent dvěstěgramové steaky nejen moderátorům, ale i mě.

Doufám, že i následující Comming Out sjedná nápravu v tom, co se v poslední době publikuje v souvislosti s mou osobou a člověkem, kterého si nesmírně vážím a který mi moc chybí, Karlem Svobodou. Předal jsem dnes všechny tyto informace jedné novinářce, která slíbila zjednat nápravu. Ale pro jistotu se to můj Deníčku dozvíš i ty. Ostatně z tebe i cituji. Takže :

Týden ve znamení Comming Out, aneb od Elite Model Look ke Karlu Svobodovi.

Poslední dny mne přinutily dvakrát udělat něco, čemu se říká odborně Comming Out, tedy, že na veřejnosti řeknete věci, které o vás ví jen nejbližší. Poprvé se mi to stalo v úterý, když jsem dostal na starost režii česko-slovenského finále prestižní soutěže modelek Elite Model Look v Obecním domě v Praze. Jelikož bylo poměrně naspěch, štáb byl složen z velmi různorodých typů a národností, musel jsem si velmi rychle zjednat pořádek, aby se práce rozběhly kýženým směrem. Nevím ani jak mi uklouzlo : „Tak aby bylo jasno, já jsem na holky a nejsem vegetarián", což mělo za následek, že na place všichni kmitali o sto šest a k obědu přinesl pan producent dvěstěgramové steaky nejen moderátorům, ale i mě.

Doufám, že i následující Comming Out sjedná nápravu v tom, co se v poslední době publikuje v souvislosti s mou osobou a člověkem, kterého si nesmírně vážím a který mi moc chybí, Karlem Svobodou. Předal jsem dnes všechny tyto informace jedné novinářce, která slíbila zjednat nápravu. Ale pro jistotu se to můj Deníčku dozvíš i ty. Ostatně z tebe i cituji. Takže :

„Bylo letní dopoledne 14.7. 2003, zcela symbolicky den narozenin Karla Gotta i Michala Davida, když se mi na barrandovském pracovním stole rozezněl mobil a display ukazoval jméno Karla Svobody. „Musím s tebou nutně mluvit, pokud možno hned. Kde jsi ? Aha, za hodinu si tě vyzvednu..." Karel když za něčím šel, tak důkladně. Opravdu za hodinu jsem už usrkával svůj oblíbený zelený čaj a poslouchal Karlův monolog. Chtěl, abych s ním připravil megakoncert k jeho 65 narozeninám. Kompletně výběr písní, napsání průvodních textů, dramaturgie, s tím, že budu moct pracovat v archívu i ve studiu jak budu potřebovat. Nabídka velmi lákavá. Přiznám se, že jsem věděl o mém doporučení Karlovi, které inicioval režisér a producent projektu Petr Soukup. Jediná potíž byla, že jsem v té době byl ještě interním zaměstnancem Tv Nova, byť s trvalými sklony k odchodu. „No tak se budeš jmenovat Martin Hrdinka" vyřešil to za mne Karel a slíbil, že dohodne vše potřebné. Byl jsem v pasti, z které se mi ale nechtělo ven. Dohodli jsme se, že se po mém návratu z dovolené začneme intenzívně setkávat v Jevanech a já, že se do té doby na Karla připravím.

Dal jsem s práci naposlouchat všechnu dostupnou Karlovu muziku, setkal jsem se i s jeho manažerem z 80 let Vlastíkem Přečkem, abych byl v obraze, na leccos jsem se ptal Petra Soukupa i Vládi Kočandrleho.Připomínám jen, že jsem v té době měl již rozpracovaný projekt ke 125 narozeninám Karla Hašlera, kde jsem mapoval různá tvůrčí období génia české písničky a pojmenovával si jeho podle mistrových inspiračních zdrojů a to totiž žen : např. podle velké lásky a posléze manželky Zdeny Frimlové, dlouholeté milenky Marici Zlatarjevové (Goldweinové), obdivovatelky a přítelkyně Boženy Mírkové, kterou mu přebral jeho vlastní syn Gino, který se v té době vrátil z Ameriky a v neposlední řadě s Němkou Lotte Jurde, která mu porodila syna Thomase v době, kdy už byl Karel Hašler v koncentračním táboře v Mauthausenu.

Na první pracovní schůzce k projektu, kterému jsme všichni říkali pracovně KS 65 jsem Karlovi navrhl členění jednotlivých bloků jeho tvorby, tak aby se v nich objevily všechny čtyři dekády, tvorba muzikálová, tvorba pro filmy a seriály, stejně tak jako neuvěřitelně obsáhlá písňová tvorba pro Karla Gotta a Helenu Vondráčkovou a samozřejmě i moderní předělávky „covery" jeho starých hitů v podání mladých interpretů. Karel pak tuhle „moderní" etapu završil na CD Jdi za štěstím s Karlem Gottem, vydaném v roce 2005.

Fascinovala mne důvěra s jakou mne Karel pustil do archívu, kde jsem mohl přehrabovat spoustou muziky i různých CD, která Karel poslouchal. Překvapilo mne, že jsem mezi nimi našel i skoro kompletní diskografii Šlapeta. „Zajímalo mne jak to děláš", odpověděl, "hlavně marketing a že se dají i v lidovce dělat i koncepční alba" dodal na vysvětlenou. Ve chvílích odpočinku, kdy jsme sedávali či polehávali v jevanské zimní zahradě se mne často vyptával na Hašlera. Velmi ho pobavilo, když jsem se rozpovídal o tom, jak mám jednotlivé etapy jeho tvorby pojmenovány podle mistrových přítelkyň a milenek a rozhovořil se taky. Vyprávěl mi o pamětech, které by chtěl vydat s jednou velmi šikovnou novinářkou Michaelou Remešovou, ovšem s tím, že budou muset vyjít až deset let po jeho smrti, protože by způsobily kolaps v českém šoubyznysu. Bavilo mne, že se pořád vyptával na různé souvislosti s Hašlerovými projekty a fascinovalo ho, jak se Hašler dokázal přizpůsobovat podmínkám hudebního průmyslu, který sám vytvářel. Že byl zakladatelem OSA, že měl vlastní vydavatelství zpěvníků a notových materiálů, že v Čechách zastupoval gramofonový průmysl v podobě firmy His Master Voice, zajímala ho jeho spolupráce s rozhlasem, s němým a posléze zvukovým filmem... Naopak mi zase vyprávěl o svých začátcích v Německu, s kým, kdy a kde spolupracoval, jak se po revoluci vrhl do podnikání a založil si vlastní rádio, jak se dostal k muzikálům a samozřejmě mi vyprávěl i o ženách svého života, jako o inspiračních zdrojích s poukazem na to, že přece není "suchoprd". Dohodli jsme se na tom, že ale vše zůstane uchováno pro potřeby knihy, jejíž vydání bude hodně, hodně daleko.... Psal se rok 2003.

Pamatuji si taky na dva drobné spory, které jsme spolu s Karlem měli. První byl o blok muzikálů, kde byl nakonec v koncertu KS 65 právem výrazněji zastoupen Drakula a o něco méně Monte Cristo, tak aby se v show mohla objevit i Karlova filmová a seriálová hudba. Karel Monte Crista bránil, ale když jsme pak spolu opakovaně poslouchali Návštěvníky, Dobrodružství kriminalistiky nebo Cirkus Humberto, dal mi za pravdu.

Podruhé to ani nebyl spor, jako mi spíš trochu vyčítal, že pohodlním a že si nejdu za svým tak jako dřív. Oponoval jsem, že máme malé děti a že je výhodné být stálým zaměstnancem nejúspěšnější Tv v ČR. Nato mi začal vysvětlovat, že podle něj dřív nebo později přijdou zahraniční majitelé, kteří v Čechách soukromé televize převezmou a přivedou si vlastní týmy,  a že je lepší „pevnosti" dobývat zvenku a to nápady a prací. Věřil, že Novu nakonec koupí RTL.Obdivoval jsem jeho vitalitu a vůli. Nakonec jsem se dohodli, že až budu rozhodnut, že se postavím na vlastní nohy, tak mu pošlu znamení. V 10. výročí Novy jsem mu poslal vzkaz v podobě nové verze písně Jsi můj pán, kterou nazpívali Iveta Bartošová, Ilona Csáková, Leona Machálková a Helena Vondráčková. Od půlky února 2004 jsem byl „na volné noze".

Naše přátelství pokračovalo diskusemi o první republice, Karel někde zjistil, že jsem se zabýval také tvorbou V+W a nepřímo si řekl o malý výbor z korespondence Jiřího Voskovce, který jsme před lety s Václavem Kofroněm uspořádali pro edici Divadelních novin. Průběžně jsme se vídali na akcích, Karel se objevoval na Andělech či Deskách roku jako jeden z předávajících, já jsem spolupracoval s Kapkou naděje na jejích projektech v letech 2004-2006 i na scénáři letošního Koncertu královen muzikálů pro Kapku naděje, kde je zakomponovaná také muzikálová pocta Karlu Svobodovi.

Nevím přesně kdy, jestli to bylo těsně po koncertu KS 65, kdy mi Karel posla veršované poděkování, nebo jestli už to bylo o pár týdnů předtím, ale pak následně jsme si  několik let psali SMSky i přání výhradně ve verších. Karel se projevil jako trefný glosátor všedních událostí kolem sebe, někdy i vážnějších témat. Jak jsem pochopil dával číst mé SMSky svým kamarádům a nakonec jsme se dohodli, že použitelnou část z nich můžu uveřejňovat na svém internetovém Deníčku. Pokud s uveřejněním souhlasil, poslal mi to SMSkou. Jak jsem teď zpětně zjistil, tak jsem ani všechny SMSky k uveřejnění nepřepsal, neb jsem nestíhal, ty co jsou, přikládám v příloze. Stovky jsem jich smazal, byla v nich konkrétní jména a situace, které nebyly k zveřejnění.

Mrzí mne, že jsem v posledním roce (2006) měl na Karla tak málo času, kromě našich jarních setkání, zbyly jen telefonické hovory a SMSky, premiéru Golema jsem nestih a kolem vánočních svátků jsme si přáli SMSkami. Domlouvali jsme se na lednový či časně únorový oběd.

Karlova smrt mne zastihla v autě. Jel jsem ze zkoušky a kapely a ještě než jsem sed do auta, psal jsem Karlovi, kdy se potkáme. U domu mne zastihl telefonát Petra Novotného,  jestli vím o té tragické události. Zavolal jsem Vendule a věděl jsem to. Doma jsem pak strávil nehnutě několik desítek minut před obrazovkou počítače, než se "to" objevilo jako jedna z večerních zpráv. Nemohl jsem tomu uvěřit.

V letošním Mejdanu roku z Václaváku zazní také pocta Karlu Svobodovi. Hudebně bude pojata, tak jak by si to Karel přál. Aby zněl moderně. A aby to nebyla žádná tryzna. Zpívat budou, Petr Bende, Monika Absolonová, Petr Muk, Ilona Csáková, Petr Kolář a samozřejmě Helena Vondráčková a Karel Gott. Je to vlastně takový dovětek k těm 65 KS.

PRO POROVNÁNÍ INFO Z DENÍČKU na www.patrolastaroprazska.cz

14.7.2003

Posilovna, ranní káva s Mílou Zýkou z Universal Music a pak hektická snaha dodělat konečně pořad Pepíčka Náhlovského. Volám Karlu Gottovi a přeju mu k dnešním narozeninám. Chvilku si povídáme, brzy se snad uvidíme.Odpoledne mi volá překvapivě Karel Svoboda a zhruba za hodinu spolu sedíme u pěkně dlouhého kafe. Mezitím se dovídám, že odvezli Karla Gotta do nemocnice. Volám Ivaně Macháčkové a nabízím pomoc. Určitě nejsem jediný a jsou schopnější, ale přijdem mi to od života nefér, kdyby se Karlovi něco stalo. Kolem třetí ráno jsem konečně hotov se scénářem Pepíčkova kanape.Díky Bohu. Jinak pokračuje montáž nového domácího počítače. Zajímavý přístroj.Budu z něj mít komplexy.

22.7.2004

Reakce na opakování pořadu 10.Let s vámi : Jenom ty Betušky Tvou práci plení, ale to zase tak podstatné není, celé to mělo spád i vtip, chci vidět, kdo by to udělal líp....

Karel se vrátil zpátky do Varů na filmový festival : Už jsem zase ve Varech, platí se tu v dolarech, už to dávno není pruský, lépe domluvíš se rusky. :)

Karel se pouští do duetu : Já jsem v českém šoubyznysu, nemám doma jed na krysu, já to řeším rychle, tiše prací v noci, instinkt v břiše napovídá mi a vede, cestou semtam jako v krimi, Speady Charlie říkají mi, Baloghová-Gott je duet a včil můj poslední úlet, v CS pop víc intriky nežli dobrý muziky, všechno komplikují sráči, je jich dost, však síly ( zatím ) stačí. K

22.11.2004

Samozřejmě pokračuje naše Smsková korespondence ve verších s Karlem Svobodou. Můj milý Deníčku zveřejňuji se souhlasem obou autorů :)

Tak nejprve Karel :Na WC sedím na nápad čekám, žádnej však nepřiplul, trochu se lekám, nápady choděj či připlouvaj k ránu, pak ale vteřin pár nebo jsou v Pánu, nestačím většinou zachytit v letu, myšlenky, které se mají k světu, jakpak se líbil Ti muzikál ? Zůstal jsi nebo jsi utíkal ? Já myslím, že mladý můžou  však nevědí jak, starý vědí ale nemůžou, pilulky občas jim pomůžou, povrch a rychlost drtí produkt, jsem z toho trochu smutnej, myslím, že čas je nutnej, aby vznik opravdu muzikál a ne show jedné síly bez kontrastu, zatím se trochu věnuji chlastu a sbírám síly v Dubí, abych zas brzy ukázal zuby.K

Kontruji : Já v Pardubicích v Divadle hudby dohrál jsem a na nový varhany koukal s úžasem, na naše diváky zíral s pokorou, bylo jich hodně přes pět set a jsou nám oporou, když v Nově zuří bouře ve sklenici vody a jeden druhýmu tam mydlí schody, snad bude čas vyměnit funkce za venkov a za jetel, až ostatky Nova koupí mocná RTL. Pak na řadě bude tryzna oslavná a nějaká show, plytká, byť výpravná. A v nose všem se vzepne chmýří, jsou tady tři a čtyři MUŠKETÝŘI ! Tvůj R

21.3.2005

Karel Svoboda zase chytil múzu, tak píše skvělé Smsky :

Karel : Unaven Ostravou, tělo mé leží, hlavou však nápady nadále běží, díky ti za zprávu. Jaro je náročné na psychiku, včera jsem chodil už jenom v triku, přemýšlel kam dál se vydat v muzice, budoucnost, osud, vidím  v klasice. Popina česká je už pro jiné uši, v hlavě mi z ČEZ haly hluk ještě buší. P.S. Ať nás ten Novotný nemrtí, básníky zůstanem oba dva do smrti :) K

Já : Příteli milý, zdá se, že tě s jarem začly líbat múzy, jsi zas veršotepný, jako po transfúzi, silný a s postavou Herkula, už vím proč proslavil se Drákula.Mysli na mne zítra při večeru, v divadle v Klatovech mám zájezdovou premiéru, pak ve středu Horažďovice a od čtvrtka hladce, zas věnuji se Vendule a Kapce :)Rád jsem s tebou popil a konečně maličko popil, jak říká Cimrman, dopadlo to dobře, to je tedy dobře. A Novotný nás nechá, on pro honorář za kuchařku spěchá, verše nepíše neb mu zisky nenesou, to spíš zas se mnou spíchne svou novou televizní show. Měj se krásně .... jo, slyšel jsem, že v Jevanech, dá se to dělat i ve stanech :) S úctou tvůj R

K : Ve stanech tady šukají a ohled na nás nemají. Jsou to hlavně pražáci, nemají nic na práci .... K

R : Pro dnešek máme dozkoušíno, zas oprašujem závity, muzika je stejně velký věno, zas sály máme nabitý. A nějak svobodnějc se dejchá, ne že bych snad byl posera, není v tom pane žádná pejcha, jen za zády nemám .... :) Však rád bych brzy táhnul koněm, tak o všem v dobrém, tedy i o něm :) S úctou tvůj R

31.8.2005

Jinak pokračujeme ve veršované korespondenci s Karlem Svobodou. Několik vzorků, z nichž dva poslední se vzahují bezprostředně k dnešku :

Radan : Tohle mne dnes ráno napadlo příteli : Čas je jak kytarista, co neumáčkne správně Barré, jak tuňák pesimista, co skončil v Ria Mare, dělá nám účty hustý, pro velký, tenký tlustý a nikdy nepřiloží kolkovaný parré....

Karel : Zdravím tě v příteli v letu, napíšu nějakou větu, třicet ve stínu, musím psát muziku, protože nemám jinou trafiku, snad jenom drobný z OSY, za chvíli budou autoři bosí, co naplat dělám zas pro němce, příští týden začnou frekvence ve studiu Jevany, předtím však ještě skočím do vany, nebo radši do bazénu, abych měl nějakou změnu, škoda, že neumím tunelovat nebo něco namalovat, ve studiu jako ve vězení, není to správné posezení, venku jsou samí rekreanti, do vody se derou a mě pěkně serou. Přeju šťastnou cestu blízkým i tobě, sejdeme se spolu v brzké době, vypijem v Jevanech barel piva, jak už to tady zvykem bývá. K

Radan : Nádhera příteli já pokračuji v textu : Jo, čas... čas... čas... čas.. číšník, co jednou zkásne nás. Je jedno jak se kdo uchytne, zde nepomůže spropitné a k smíchu je protekce hlas. Jo, čas... čas... čas... čas... strach mívá politik i ras. Jdem k čertu v divné jednotě, bohatí i ti v robotě, osobnost součástí je mas. Tak to je čas...čas...čas... Hm, tak tohle asi vyhodím. R

Karel : Radši to vyhoď milý příteli, stejně je téměř všecko v prdeli, nasaďme sobě hroší kůži, neb naše možnosti se pořád úží, život je krátkej, urvi z něj rychle, co půjde nejvíce, nežli se sejdeme v nebeský putyce. K

Radan (Dnes) : Můj přítel Karel kdesi v Praze jedná, Vendula vaří, dobře, mrška jedna, upekla broskvové koláče, tohle si někdo odskáče, kdo že to ? Ach já popleta, odskáče zas to, má jen dieta, Ne, neodskáče, ukážu pevnou vůli, z celého toho pekáče, sežeru jenom půli. Obzor Jevan už nachoví, ten zbytek nechám Karlovi. Ať v pekáči broskvičku si naloví :) R

Karel (Dnes - obratem) : Karel byl tou dobou v Praze 2 Vinohrady, provoz jedna velká deprese, na každém rohu Václaváku jsem z toho grogy, arab či rus má v ruce drogy, dívám se letmo lidem do očí, jejich agrese mne vždy vytočí, svaly maj některý jako boule a tváří se jako ředitelé zeměkoule, v kavárně si kdekdo hraje na bohatý, slyším to z různejch hrdel, však spíše má každej z nich holou prdel. Praha je krásná za noci, když se stmívá a mě z ní trochu hrůza jímá. Přesto mám starou Prahu rád, i když je stále větší Disneyland. Proto zas rychle zpátky do Jevan, sežeru zbytky a hurrá do hajan.

2.10. 2005

A ještě básnička ze sbírky poezie s Karlem Svobodou :

R : " Život je někdy jak šikmá rovnoběžka, včera jsem po ránu, ač nerad, přejel ježka. Spěchaje, rychle jsem vypad z bytu a s Kapkou naděje jsem se vrh na charitu. Ve vile čekali už samí Vyvolení, pod koly auta je bídný probuzení. Vím, že země není kulatá, někde jsou smutný ježčata, však Kapka dětem nejspíš radost nadělí, co ale sakra, s touhle ježší nedělí ?!" 

30.3.2006

Rozveršoval se ponejprv Karel :

 

KAREL SVOBODA 1 : V Celnici bude zítra veselo, jakoby naproti nic se nedělo, a přitom řemesla makají fest, japonská norma, prachy a čest, roste tu rychle chrám české kultury, musíš jej vidět zdola i ze shůry, Radane,  přijdi zítra v jednu, já potom ve dvě prdel zvednu, zajdu si koupit nové boty, právě mě přestaly bavit noty, vypínám Macka a jdu spát, muzikál už mě začíná srát.... Karl Freiheit

 

RADAN VON PROSEK KOMENTUJE : Přišel jsem, viděl jsem se stavařskou helmou na hlavě. Karel prošvih nákup bot, já tak tak stihnul angličtinu na půl čtvrtou.

KAREL SVOBODA 2 : Což takhle sejít se zítra v neděli, v hodinu pátou, abychom zvěděli jaký je stav našich plánů, já dneska končím k ránu. Jsem trochu jetej, ale to nevadí, tělo si nějak s tím samo už poradí. Dej vědět příteli, zda zítra v neděli Golema vlídné tóny vyslechneš, kritikou svoji dílo pozvedneš,  poslouchat průběžně jiné názory, ačkoliv ješitným tvůrcům navzdory, má potom dílo „Schwunk", říkával Mao-Ce-Tung. Charlie Freedom

RADAN VON PROSEK KOMENTUJE : Bohužel to v neděli nevyšlo. Náhlá zakázka ze Slovenska pro místní T-Mobil mě proměnila den v psací peklo, protože jsem ještě předělával poměrně obsáhlý materiál pro divadlo v Liberci na 8.6. 2006.

KAREL SVOBODA 3 : Liber Herr Radan von Prosek to nevadila, protože ona když měla čas ve středa, tak já taky udělala. My beide rufen uns v pondělí a říkat si termín. Já už topse česky mluvila, aber všecko zapomněla. Český Musika budes topse hraješ. Grosse Dich. Karl Freiheit.

 

RADAN VON PROSEK KOMENTUJE : Lámaná čeština se zdá bude osudem naším a hlavně generace našich dětí. Zdá se, že díky mnoha lidem a okolnostem, budou muset schopní hledat uplatnění v zahraničí. Ale to už v těhle krajích  funguje od Komenského :) Německý trh je lákavý a přeci jen je nám německá televizní kultura bližší než švédské estrády a přenosy amerického kriketu.

KAREL SVOBODA 4 :  Včera jsem sledoval pohádky německé, několik hodin pak marketing běžel, já přitom u Tv hezky ležel, poslouchal těch svých pár tónů k tomu, nechce se člověku vylézt z domu. PRO 7 prodává vše kolem pohádek a při tom konkurent dostává do tlamy, vzalo to ostatním především reklamy. Seriál 6 miliónů Němců sleduje, skladatel český doma se raduje, šoubyznysu český zcela fakuje. Příteli zavolám večer kdy zítra, povinnost jakási do toho vlítla. Řeknem si, kdy my se v Jeanech sejdem, do našich plánů jistě se vejdem.

RADAN VON PROSEK KOMENTUJE : Schůzka konečně vyšla, probrali jsme Golema i technické vymoženosti Karlova nového studia, stihli jsme snad vše podstatné,  dokonce i procházku po molu uprostřed zamrzlého sevanského rybníka. Karlova hudba mi zněla v hlavě celou noc :  Příteli milý, tvá hudba ještě doteď zní mi v hlavě, na den plný schůzek, vyrážím já právě. Tvé tóny jsou pro mne jistota a klid, že všechno je tak, jak má to asi být. Že někdo všechno správně řídí shůry, rozepsal za nás naše partitury. Teď čeká, kdo jak z nás si s tím poradí, kouká jak to někde neladí. Někdy však povede se kompozice, k nebeským branám transpozice. Ať tenhle osud potká Golema, ať dobrý konec ten příběh má. Opatruj se R

Je to takové nevinné a místy neobratné veršování, ale přiznám se, že nás to oba baví. Nehodláme tohoto svého koníčka nijak zpeněžit, jen tím  bavíme naše kamarády. Například Petr Novotný tiše závidí. Zdá se, že se zapojí i mistr pera Lou Fanánek Hagen J"

Tolik můj milý Deníčku, trochu světla do přítmí českého bulváru J