„Nenávidím pohřby. Až na ten svůj, na kterej nebudu muset jít."

„Někdo chytrý pravil, že zjistit, co je smích a proč se lidi smějí, je jako zjišťovat proč je králík naživu. Dokud ho nerozpitváte, tak to nezjistíte. Jenže když ho pitváte, tak už je mrtvý, a stejně to je i se smíchem."

Jan Werich

 

10.11.

Můj milý Deníčku, tak jsem se v žertu dozvěděl, cože prý mám proti Janu Werichovi, že na tvých stránkách nechávám pořád mluvit Jiřího Voskovce. J Mám rád oba dva a moc, jen možná jak se pořád probírám všemi třemi díly korespondence V+W, tak mi často Jiří Voskovec mluví z duše. Ale mám posbíráno pár citátů Jana Wericha, tak jak se tradují a jak jsem si je, ještě jako student FF UK a konzervatoře Jaroslava Ježka, zapisoval na kartičky, tak Ti je můj milý Deníčku, přepíši do elektronické podoby. Tady jsou alespoň některé z nich. Takže Jan Werich, mimo jiné, řekl i toto:

"Člověk by chtěl být gigantem - a je hovno, kamaráde."

 (Švejk o životě v blázinci) : „Vopravdu nevím, proč se ti blázni zlobějí, když je tam drží. Člověk tam může lezt nahej po podlaze, vejt jako šakal, zuřit a kousat. Jestli by to udělal člověk někde na promenádě, tak by se lidi divili, ale tam to patří k něčemu prachobyčejnýmu. Je tam taková svoboda, vo kerej se ani socialistům nikdy nezdálo." (45)

Klobouk ve křoví, aneb podzimní nálady

 

Jiří Voskovec O písni Klobouk ve křoví:
"Tato píseň ohraničuje území, v němž bezradnost z nesmyslna je vyvažována vírou v hluboký smysl srandy".

Vítr
vane
pouští.
Po písku
žene klobouk.
Zahnal
ho do houští.
Starý a černý klobouk.

Kdepak
je ta hlava,
která klobouk nosila.
Byla černá
či plavá?
Komu asi patřila?

Kdo to
v poušti zmizel?
Odkud šel
a kam?
Jaký to
měl svízel,
že byl v poušti sám?

Jen zaváté stopy.
Starý klobouk ve křoví.
Nikdo nic nepochopí.
Nikdo se nic nedoví.

Letní Zastavení

Můj milý Deníčku v poslední době se toho na mě navalilo tolik, že jsem tě zcela zanedbával. Ale pečlivě jsem si vedl poznámky, takže to všechno rychle a hbitě doplním. Samozřejmě tě nemůžu ošidit o jeden citát z dopisu Jiřího Voskovce Janu Werichovi. Tenhle je z 16.8. 1968, tedy pár dnů před okupací :

 

„Mám dobrý pocit z tvých zpráv a z toho, co čtu zde, že nejhorší krize je za Vámi. Von bratr Rus zřejmě netušil, že Č. a S. jsou někdy stateční, a hlavně když mají skutečného vůdce, nikoliv „malý domek" Beneše. Taky netušil car, že těmto národům skutečně na svobodě záleží, poněvadž ji několikrát v dějinách měli. Ruský člověk ji neměl nikdy ani na moment, a tak i Brežněv si myslí, že to tak k ničemu není a že to není dobrý na ledviny. Teď jen na to budete muset dohlížet, aby ušmudlanci a hlavy šišaté do vydobytého zase nezačali šťourat."

 

Ale kvapem do současnosti.....

Úklid v Deníčku na okraji léta

Můj milý Deníčku, jistě máš pocit, že tě stále víc a víc zanedbávám.  Ale není tomu tak, jen nestíhám poznámky psané tužkou přepsat z diáře do elektronické podoby. Tak to alespoň na chvilku napravím. Pořád trávím každý večer alespoň chvilku s druhým dílem korespondence V+W. Snažím se četbu těhle neuvěřitelných literárních skvostů rozvrhnout tak, aby mi četba vydržela do vydání třetího dílu.

Jiří Voskovec Janu Werichovi 4.6.1967

„ ... To máš jako Ptolemaios a Aristoteles měli pravdu, že slunce obíhá kolem země, kdežto Koperník naproti tomu měl pravdu, že vůbec ne, nýbrž naopak. To je relativní, jak poznamenal Einstein, a taky už zase pravdu nemá, neboť právě má.Čili jakmile se vyskytne hlava, která v sobě má něco jiného než jenom nasráno, vymyslí pravdu, kterou příští hlava pozmění, případně popře. Když je takových hlav za pár sto - či tisíciletí několik veletuctů, vytvoří spolu s miliardami hlav dobytčích, jež je obklopují, jakýsi tovar či útvar, kterému se říká kultura, někdy, optimisticky, civilizace. To je taková tenká plíseň, neboli huspenina, třesoucí se mezi skupenstvím tuhým z těch hlav, co měly nějakou pravdu, ale navzájem se popírají, byť někdy jen zdánlivě, a skupenstvím tekutým z těch miliard polohlas a nehlav, co jen vyměšují exkrementy. Občas v tom rosolu vyvstane na chvíli rovnováha jakési šťastné, konsolidované tlačenky, anglicky správně „headcheese", která drží pevně pohromadě, je čerstvá a chutná - a tomu se pak v dějepise říká „zlatý věk" (Viz Karel IV. V malém českém, či Jiří z Poděbrad v ještě menším, či Le Grand Siecle du Roi Solil - 14tý Ludvík - nebo věk Viktoriánský, co Britanie vládla vlnám - nebo dříve, tamtéž, alžbětínský, nebo opět v malém, 20 let „hrrradní Kamarily," jak říkával tvůj otec, či - snad nejšťastněji 250 či tak let Athén - a asi moc století čínskejch, jiho-americky indiánskejch, dynastií egyptskejch - o kterých jsem příliš ignorantní - a pak celé lány kultur, z nichž zbylo jen někde ucho buď od popelnice či od bůžka, nebo zub z vidličky či z mužského - a nikdo nikdy se nedopátrá, kdo to ti hrnčíři, ten bezzubý, natož pak jejich panovníci byli.

                Zkrátka tlačenka nevydrží - právě tak jako žádné „stálé" divadlo netrvá déle než deset-dvacet let (Viz MCHAT - to co mají dnes, je věc fosilní - či Moliere, či Globe a Stan z dob Bardových, či řecká tragedie, když to dělali ti mazáci sami, či třeba Gilbert & Sullivan nebo V+W) - a positivní výměšky hlav vzácných jsou posléze pohlceny lavinou běhavek z hlav dobytčích. A tak z tlačenky je náhle opět jen rosol, pak sliz a posléze bláto a fekálie. Historici napíší, že nastal úpadek a pak pád říše římské, nastane doba temna, později pak kkřesťanský středověk, renesance, atd., ad infinitivum. Výklad soudruha marxe (jedné z hlav moudrých, leč jen jedné z mnoha) neobsáhne rozměry nad-kulturní t.j. je aplikovatelný jen vně několika století kultury západoevropské - ale na globální smrtelnost tisíců civilizací nestačí.

                No tak to vidíš. Zase jsem tě osvítil...."

Můj milý Deníčku, Slíbil jsem ti napíšu co dělám, ale fakt nestíhám. Taky jsem ti slíbil, že napíšu nějaký zásadní citát z korespondence V+W, což se snažím splnit hned teď :

 13.2.1967 Voskovec Werichovi

„…. Psu ocas nenarovnáš, Jeníku. Zubatá číhá za bukem právě tak na mne, jako na tebe. Čti Villona, ten ti to potvrdí už ze středověku. I na papeže, krále a žebráka. Stará to, prastará vesta. A vždy nová, když se začne týkat našince. Přesně tak, jako láska je nová mladým. My jsme jenom negativní teen-ageři, co jsou rozčílený, jak bude Zubatá vypadat, až se ukáže – přesně tak jako positivní teen-ageři jsou zvědaví na Eros a jak se zjeví jim. A ona mezitím číhá za bukem, a trpělivě skáče od zabuku k zabuku bližšímu, šikovně se na těch přísunech skrývajíc, až se posléze zastaví na přesné adrese v určený čas. A jistě nebude tak hrozná, jak jsme si ji celej život představovali, nýbrž docela vlídná a samozřejmá, což je patrně ten její nejmorbidnější žertík. Protože nikomu dosud nedovolila ji ostatním živoucím propíchnout. V rozhodující chvíli ti zacpe hubu. A tak si zachová autoritu na svou amorfnost celej život strašit – dokud ještě na nás nemá chlupy. Právě proto na ni má jediný chlupy Don Quijote, blázen a výstředník, věřící v iluze a falešné představy, rytíř pro nic a za nic, bláha planých nadějí zbytečných kuráží, trumpeta, ale s chocholem. Ta nesmyslná lidská kuráž a nadšení a kutilství, která dělá jakoby smrti nebylo, to je sice pro křesťanské masochisty „směšnou marností“ – mně však připadá, že právě v té své absurditě je to snad na člověkovi to nejdojemnější a nejchrabřejší. A proto tolika věřím na práci, na činnost, na hemžení… „

Čerstvý aprílový stručník z prosecké návsi

 10 veselých dnů v jarním tempu  Teda, můj milý Deníčku, doufám, že jich je 10

Celý den ve znamení Rockové Miss - Rock Girl 2008

Ráno lekce Bikram Yogy, pak až do večera super práce, výbornej tým, úžasný holky a skvělá porota. Jo, to se někdo má :):):) můj milý Deníčku !

Můj milý Deníčku, Klaus nebo Švejnar, Nohavica nebo Hutka ? Nejdřív dáme slovo poraženým, pak vítězům, i když se v obou případech bude jednat o tzv. vítězství Pyrrhy

 „Nad rámec ODS získal Klaus jen minimální politickou podporu a jakékoli iluze o jeho nadstranickosti touto volbou definitivně padly.“

Jan Švejnar 7.3.2008

„Veřejnost mi po celou dobu mého prvního mandátu vyjadřovala vysokou podporu navzdory tomu, že jsem nebyl vždy konformní s postoji politických stran, které právě tvořily vládní exekutivu. Pokud to bude třeba, budu tak postupovat i v budoucnu.”

Václav Klaus 7.3.2008

“Na cestě do Vídně zachoval se bídně písničkáře Kryla jidášsky objal Klíče mu věnoval, pak ho fízlům udal zatlouká zatlouká a tím mě dojal Tam za bolševiků zpíval všem morálku hrdina před všemi prvního řádu Kritikou oceněn, anděly odměněn bohatě co blíží se ke svému pádu”

Jaroslav Hutka “Udavač z Těšína”

Co se to stalo, bratříčku? Kam jsme to došli ruku v ruce? Krev už ti kape z malíčku, co se to stalo, bratříčku, a proč mě bolí srdce? Někdo nás podveď, bratříčku, možná ten pán tam na náměstí, vytáhl zlatou rolničku, někdo nás podved', bratříčku, a přiveď do neštěstí.

Jaromír Nohavica “Co se to stalo bratříčku”

Můj milý Deníčku, slíbil jsem, že tě budu doplňovat častěji a že napíšu co tak pořád dělám.

 Např. pořád čtu druhý svazek korespondence V+W. Občas mne přepadne smutek z bezvýchodnosti vnitřní i vnější emigrace a globální devastace přírodních zdrojů i lidských duší. Snad s tím něco provedeme J

„Drž se,  druhu mých srand i zármutků, výtečný můj spolubojiteli - se v tom strašidelném lese, co v už v něm tak dávno bloudíme. Myslím na tebe nikoli každodenně, ale několikrát za den i za noc - a když spím, tak se mi o tobě většinou zdá - takže aspoň přinejmenším, když je ti nejblběji, si aspoň vzpomeň že na beton nejsi sám a že já jsem na blízku. To je aspoň ta minimální chudičká útěcha. A já jí taky často používám pro sebe. No, a jinak se musí zase eště na chvíli vyjasnit a oteplit a sychravo přestat, neboť takoví dědkové ještě nejsme, aby bylo nadobro mrákavo. Nehledě k tomu, že se musíme snažit, aby nastala noc hvězdnatá a klidná po krásným jasným večeru. To taky se lidem stává."

10.1.1966 Jiří Voskovec Janu Werichovi

 

My momma always said, "Life was like a box of chocolates. You never know what you're gonna get." — Máma vždycky říkala: „život je jako bonboniéra, nikdy nevíš co ochutnáš“.

 Můj milý Deníčku, dneska je to přesně 60 let, co na Storoměstkém náměstí promluvil Klement Gottwald. A tak nebudu plkat a tohle výročí oslavíme citáty populárních osobostí a celebrit 

“Právě se vracím z Hradu od prezidenta republiky. Dnes ráno jsem panu prezidentu republiky podal návrh na přijetí demise ministrů, kteří odstoupili 20. února tohoto roku. A současně jsem panu prezidentu navrhl seznam osob, kterými má býti vláda doplněna a rekonstruována. Mohu vám sdělit, že pan prezident všechny mé návrhy, přesně tak jak byly podány, přijal. “

(Citace z projevu Klementa Gottwalda na Václavském náměstí 25. února 1948)

Jak jsem byl na jiném koncertu než Vláďá Vlasák

Someday,  My peace will come
Oh I know, My peace will come
I will sleep like a child without pain
Without fear, Like a smile in the afternoon sun
Oh someday, My peace will come
Lord can you hear me, Oh I know you know my name
It's written in the tears, That flow from my pain

Broken hearted broken soul, All my life on the run
But someday, Yeah someday
My peace will come
Someday, My peace will come

(Chris Rea 2002, CD Stony Road)

Tak nám zvolili presidenta. Největší estráda od dob Silvestrů Petra Novotného na Tv Nova skončila.

Dokonce, přiznejme si to otevřeně, měla i některé shodné účinkující. Pamatuji si např. jak Jana Bobošíková zpívala se svými zpravodajskými kolegyněmi v Silvestru 2001 šlágr : „ Švadlenky jsou panny jako kvítí, plno nití na nich svítí, krásky jsou to k zulíbání, přízeň jejich každý shání, však, kdo švadlenky chceš získat lásku, měj tu krásku na provázku, sic nevěrnou bude ti a s přítelem tvým uletí".

Jen zvesela, jen zvesela, veselé postřehy z pražského podsvětí, nové objevy starých jistot, slovník pražské galerky a Hrobníci v Hamletovi. Prostě únorový masopustní průvod.

Příprava nového zájezdového představení Patroly s mnohoslibným názvem je v plném proudu. S Oťasem jsme dokonce podnikli pečlivý průzkum terénu a povolali na pomóc odborníka Dr. Alfreda Suchého, který nás zasvětil do dobového slangu pražské galerky.  Tak například jsme zjistili,že zpěvník je obličej, vila=trestnice na Pankráci, , vata=peníze, saze, sajtka=holka, rajda, holanďanka= prostitutka, parlamentář=falešný karetní hráč, naplivanej budník=bejt těhotná, mozol=břicho, fuky, lováky=peníze, kravička dejchá=kamna hřejí, čuřit=pít, flámovat, funidlo=pochva, frona=starší ženská, bacat=souložit, frcinka=slečinka, antoušek, fízl=detektiv, machna=tlustá ženská, muzika=venerická nemoc,eso=zvláštní pepický účes přes oko, nakoupit si=pohlavně se nakazit, mít něco v pácu=mít něco vyhlédnutého. Nevím proč se mi vybavuje jedno slovo"Kachny", nevím proč "kachny".

Ta naše pop music česká, tak je tak hezká, tak hezká. Ohlasy písní silvestrovských :)

Tak už je to měsíc a den po loňské silvestrovské taškařici, je čas na ohlasy písní českých i slovenských :) Můj milý Deníčku, asi už jsi pochopil, že do tebe nějak dlouhodobě nestíhám zapisovat podrobně každý den po dni, respektive je to stále tak, že všednoběh dnů a týdnů si pořád znamenám tužkou do svého ročního diáře, jen občas není chuť a stále častěji čas to všechno přepsat do počítače. A protože se mi nahromadily resty, začnu pěkně po pořádku. Silvestr 2007 a Mejdan roku z Václaváku. Kladný divácký ohlas na straně jedné a podivuhodně rozporuplné recenze na straně druhé, mě přivedli k myšlence, že žijeme v království, kde je zakázáno se smát a brzy bude zakázáno i zpívat.

Tady a teď. Kde je tady ? A kdy je teď ? Přesně před rokem se mi zastřelil kamarád....

Tady a teď. Kde je tady ? A kdy je teď ? Proč nejsou na světě ti, kteří by měli být a jsou ti, kteří by tady už dávno být neměli. Před rokem se mi zastřelil kamarád. Nestává se to běžně , že má člověk někde osobu duchem velmi spřízněnou,  a ona si zničehož nic prožene kulku hlavou. Tady a teď ? Před rokem se v Jevanech zastřelil Karel Svoboda.

 

 

„Tedy moc jsem se nasmál tvé thesi o kdy. Myslím, že v celku máš pravdu. Ale trochu mi křivdíš, zapomínaje, že žiju v kraji, kde kdy je nikdy, nikdy je teď a to za neustálého táhlého a pomalého pohybu směrem do prdele."

 

1.9.1965 Jan Werich Jiřímu Voskovcovi

Můj dnešní a poněkud vinně neobratný příspěvek o vínu do časopisu Víno a styl

Čtvero ročních období s vínem

Možná to bude znít zvláštně a téměř neuvěřitelně, ale do svých jednadvaceti let jsem byl naprostý abstinent, který odmítal sklenku piva po dobrém obědě, stejně jak přípitek sektem při všech možných příležitostech, od svátků, narozenin, oslav VŘSR či Silvestra J Kladný vztah k vínu ke mně probil až jeden z mých profesorů na Ježkově konzervatoři Otakar Roubínek, který mne zasvětil do tajů ochutnávání Modrého Portugalu, který byl přítomen našim diskusím o divadle, dramaturgii a historii. Červené víno mne pak provázelo i při nočních studentských diskusích na fakultě, bohatýrských zájezdech s rock´n´rolovou kapelou Lemon Nashville Orchestra po Německu či Holandsku, pravda často ředěné kolou či vodou, stejně tak jako při obdobných dobrodružných cestách se Šlapetem. Snad jedině s tím rozdílem, že staropražské Šlapeto mělo o něco delší rozptyl dopadu a nakonec i poločas rozpadu J