„Nad rámec ODS získal Klaus jen minimální politickou podporu a jakékoli iluze o jeho nadstranickosti touto volbou definitivně padly.“
Jan Švejnar 7.3.2008
„Veřejnost mi po celou dobu mého prvního mandátu vyjadřovala vysokou podporu navzdory tomu, že jsem nebyl vždy konformní s postoji politických stran, které právě tvořily vládní exekutivu. Pokud to bude třeba, budu tak postupovat i v budoucnu.”
Václav Klaus 7.3.2008
“Na cestě do Vídně zachoval se bídně písničkáře Kryla jidášsky objal Klíče mu věnoval, pak ho fízlům udal zatlouká zatlouká a tím mě dojal Tam za bolševiků zpíval všem morálku hrdina před všemi prvního řádu Kritikou oceněn, anděly odměněn bohatě co blíží se ke svému pádu”
Jaroslav Hutka “Udavač z Těšína”
Co se to stalo, bratříčku? Kam jsme to došli ruku v ruce? Krev už ti kape z malíčku, co se to stalo, bratříčku, a proč mě bolí srdce? Někdo nás podveď, bratříčku, možná ten pán tam na náměstí, vytáhl zlatou rolničku, někdo nás podved', bratříčku, a přiveď do neštěstí.
Jaromír Nohavica “Co se to stalo bratříčku”
Můj milý Deníčku, je tady ještě jedna koláž. Čtyři autoři stojící na různých stranách barikády. Málokdy texty mluví samy za sebe tak jako v tomto případě. Úsudek si můj milý Deníčku udělej sám. Stojí to za to
"Kolotoč událostí z posledních dní - od premiérovy cesty do Spojených států po ničivé vichřice - jako by odsunul proběhnuvší volbu prezidenta do dávné minulosti. To se hodí všem, kdo by si přáli, aby se na okolnosti a poselství této volby co nejrychleji zapomnělo - tedy všem těm, kdo potřebují, aby česká politika zůstala stejná. Ve vřavě nových aktuálních témat proto nesmí být umlčen střet o interpretaci toho, co se vlastně ve Španělském sále v únoru 2008 událo. Tato reflexe je také cestou, jak napomoci ozdravění české politiky, která až příliš utrpěla v posledních osmnácti letech různými falešnými mýty a účelovými jednostrannými interpretacemi některých klíčových politických událostí. Na druhou stranu bych rád připomněl i svým stoupencům, že je důležité tuto debatu vést důstojně a stylem, který se slučuje s naším bojem o důležité principy, nikoli sklouzávat do malicherných půtek. Spolu s mnohými občany jsem očekával, že Václav Klaus poctivě přijme obtížnost a neslavné okolnosti svého znovuzvolení a vyvodí z toho patřičné důsledky. Především že učiní vstřícná gesta k těsné menšině, která ho nevolila. To je přirozený přístup státníka. A bylo by to zvlášť vhodné vzhledem k očekáváním vyjádřeným mými stoupenci. Přáli si prezidenta, jenž reprezentuje všechny a „píská na rovinu“. Je tudíž nevhodné a neospravedlnitelné nyní házet odpovědnost za nedůstojný průběh volby jen a jen na své odpůrce. Nesmyslný postoj Všichni viděli náměstky ministrů z ODS a všelijaké lobbisty vehementně hučet do váhajících volitelů. Všichni slyšeli vulgární výroky premiéra či ministra vnitra, všichni vědí o výhrůžných či sprostých SMS, které dostávali volitelé z obou táborů. To jsou fakta. Měli bychom se nyní všichni - prezidentem počínaje - snažit o to, aby se atmosféra a chování politiků změnilo, aby se tyto věci, nehodné naší republiky, už nemohly opakovat. K tomu však nevede jejich popírání či černobílé překrucování. Moji stoupenci si přejí prezidenta naslouchajícího a sjednocujícího. Václav Klaus hned po svém zvolení opět vyhlašuje své demokraticky volené soupeře za nepřátele demokracie. Místo aby podal druhé polovině národa ruku a snažil se pochopit, proč byl pro tyto občany a volitele méně atraktivní či dokonce nepřijatelný, všechny své kritiky a soupeře dává do jednoho pytle a naši snahu označuje za pokus zničit polistopadový vývoj. To je nejen nesmyslné, ale též kontraproduktivní z hlediska potřeby zaměřit se na budoucnost a na reálné problémy České republiky. Je to boj proti fantasmagorické karikatuře svých soupeřů, kterou si Václav Klaus sám namaloval a vsugeroval. Je čas přiznat, že polovina národa a volitelů, kteří jej nepodporují, nemají za cíl zvrátit demokracii či rezignovat na naši národní identitu. Snaha vnutit médiím i občanům svou interpretaci událostí je v tomto případě snahou odpoutat pozornost od jádra věci, tj. od svého vlastního selhání. Připomeňme si proto, že tato volba nebyla, jak Václav Klaus tvrdí, fatálním ideovým střetem demokracie a svobody s diktaturou jakýchsi „vyvolených“, kteří nás chtějí zbavit svobody, rozvrátit hodnoty společnosti, rozpustit národ v EU a kdoví co ještě. Připomeňme si fakta. Václav Klaus byl zvolen díky třem přeběhlíkům z ČSSD a taktice komunistů. Naopak nebyl s to získat na svou stranu více než dva ze třinácti nezávislých, ideově spíše na pravici zakotvených senátorů. Byl zvolen v kontextu podivných schůzek a aktivity vlivných lobbistů, dokonce i přímo ve Španělském sále. To vše vyvrací tezi o ideovém střetu. Konec říše mýtů a báchorek Nebyl to žádný střet o demokracii a svobodu. Ostatně pokud by skutečně naše demokracie stála a padala s Václavem Klausem, byl by to ten nejtvrdší důkaz o neúspěchu polistopadového vývoje, a tedy i Klause samotného... Naštěstí tomu tak není. Máme funkční a vitální demokracii, která nevisí na jednom člověku. V této volbě nešlo o demokracii, ale především o Václava Klause a mocenská přediva, jejichž je garantem, ztělesněná podivnými spojenectvími mezi ním a lidmi, jako jsou pánové Šlouf či Surňak. Václav Klaus též nemůže obstát s tvrzením, že nebyl subjektem této volby. Který politik měl větší vliv na utváření politické kultury v této zemi než on? Atmosféra této volby je především jeho vizitkou. Byl též zvolen díky monolitní podpoře ODS, která dopředu vyloučila jakoukoli volnou soutěž myšlenek. Strana schopná diskutovat jen se svým kandidátem je též vizitkou svého zakladatele a čestného předsedy. Nad rámec ODS získal Klaus jen minimální politickou podporu a jakékoli iluze o jeho nadstranickosti touto volbou definitivně padly. Václavu Klausovi jsem hned ve Španělském sále pogratuloval a popřál mnoho štěstí. Přeji mu ho i nadále - ale úplně nejvíc mu teď přeji, aby se rychle dostal z neodůvodněného opojení vítězstvím a aby začal brát vážně důvody, proč byla jeho obhajoba prezidentského mandátu tak upachtěná. Nám všem, občanům České republiky, pak přeji, aby naše politika přestala být říší plnou mýtů, báchorek a imaginárních příšer či neposkvrněných rytířů, kde jedni mají monopol na dobro a druzí jen kují pikle, jak nás opět zavést do nesvobody. Naše demokracie už dosáhla svých osmnácti let a občané nejsou děti.
Jan Švejnar 7.3.2008
Vážení ústavní činitelé, vážení vzácní hosté z domova i z ciziny, dámy a pánové, předstupuji před vás dnes, v den 158. výročí narození zakladatele našeho novodobého státu, prezidenta Masaryka, abych slavnostně a veřejně před vámi všemi i před všemi občany svým slibem zahájil své druhé funkční období v úřadu prezidenta České republiky. Dovolte mi říci při této příležitosti pár slov. Pár slov proto, že to hlavní jsem před krátkou chvílí stvrdil svým podpisem: slova ústavního slibu. Beru je vážně. Není to jen formalita, nezbytná k tomu, abych se mohl ujmout svých povinností. Řídil jsem se jimi v průběhu uplynulých pěti let a chci vás ubezpečit, že mi litera a duch prezidentského slibu budou základním kompasem i pro pět let následujících. Chtěl bych poděkovat oběma komorám parlamentu za důvěru, kterou mi vyjádřily, byť to bylo v netradiční a neobvyklé tzv. veřejné volbě. Ta se ukázala být ne příliš šetrnou vůči volitelům, ale díky ní se nemusím já ani česká veřejnost dohadovat, kdo jak volil. Hlasů, které jsem dostal, si velmi vážím a vnímám je především jako velkou odpovědnost a závazek. Závazek nejen vůči těm, kteří mi při volbě dali svůj hlas, ale vůči politické reprezentaci jako celku a především vůči deseti milionům občanů České republiky. Chci proto ještě jednou ujistit nejen vás ve Vladislavském sále Pražského hradu, ale prostřednictvím televizních a rozhlasových přenosů každého občana naší republiky, že svůj úřad budu i nadále brát především jako službu své zemi a jejím lidem. Chci poděkovat občanům České republiky, kteří mi, ač sami přímo nevolili, vyjadřovali tak silně svou podporu, že to jistě významně přispělo k mému zvolení. Chci poděkovat všem v mé blízkosti, mé manželce, rodině, přátelům a nejbližším spolupracovníkům. Chci poděkovat Občanské demokratické straně, která mne jako svého kandidáta navrhla a ve volbě prosadila. Přestože náš ústavní systém není prezidentský, hlava českého státu má významné pravomoci a prezidentský úřad má v naší zemi tradičně vysokou prestiž a těší se úctě a vlivu. Veřejnost mi po celou dobu mého prvního mandátu vyjadřovala vysokou podporu navzdory tomu, že jsem nebyl vždy konformní s postoji politických stran, které právě tvořily vládní exekutivu. Pokud to bude třeba, budu tak postupovat i v budoucnu. Současně však platí, že ve využívání možností, které mi ústava dává, budu nadále opatrný a spíše konzervativní. Před pěti lety jsem na tomto místě při stejné příležitosti řekl, že nechci být "hybatelem politické scény". Prezidentská volba ukázala, že je třeba v naší politice usilovat o větší svornost a kooperativnost a že je třeba zvyšovat důvěru veřejnosti v náš nepochybně svou podstatou vysoce demokratický systém. O to se pokoušejme. Významnou složkou prezidentské aktivity je reprezentace zájmů České republiky v zahraničí na základě důsledné loajality prezidenta především ke své vlastní zemi. Česká republika je ve světě pozitivně hodnocenou zemí a musíme se - každý z nás - snažit k tomu svou aktivitou v rovině bilaterální i multilaterální přidávat co nejvíce. V každém případě je třeba, aby prezident, vláda i parlament a - a to je nejdůležitější - v co největším souladu s českou veřejností táhli v zahraniční politice za jeden provaz. Jde nám o spolupráci v Evropské unii, o silnou transatlantickou vazbu se Spojenými státy, o dobré vztahy se sousedy, o aktivní partnerství s dalšími světovými velmocemi. Letošní rok bude přípravou pro naše předsednictví Evropské unie, které pro nás bude důležitou zkouškou, ale současně i příležitostí. Musíme obstát nejen po - velmi nelehké - stránce organizační a technicko-administrativní, ale zejména musíme obstát sami před sebou v úsilí přispět k tomu, aby byla Evropská unie více demokratickou organizací evropských států a jejich občanů než organizací politiků a jejich úředníků. V letošním roce nás čekají krajské a senátní volby. Pevně věřím, že tyto volby proběhnou důstojně a že volební kampaň svou kvalitou a férovostí dá příležitost k tomu, aby vyhráli ti nejlepší. I kraje i Senát - jako novější prvky našeho politického systému - prokázaly svou oprávněnost a výsledky těchto voleb jistě budou znamenat další krok k prohlubování naší politické demokracie. Vážení členové parlamentu, vážení občané České republiky, chci vás na závěr ještě jednou ujistit, že zvolení do druhého funkčního období je pro mne tou nejvyšší ctí a že učiním vše, aby následujících pět let bylo pro Českou republiku dobrým obdobím. Děkuji vám za pozornost.
Václav Klaus 7.3.2008
Udavač z Těšína, koncert mu začíná vtíravým hlasem svým bude nám zpívat v sále se zhasíná, dám si sklenku vína s publikem budu se na něj též dívat Refrén: Jak je ten udavač krásný jak velký je umělec výraz má zřetelně jasný dnes nám zpívá zbabělec Zasněné obrazy, láska z nich vychází básnické obraty, půvabné rýmy Dívky jsou raněné, ženy jsou zmámené a muži ztrácejí pod sebou zem Kritik si notuje, na písních hoduje sál zpívá chytlavý, radostný refrén Poslouchám pozorně, už je mi odporně odněkud slyším zpěv homérských Sirén Na cestě do Vídně zachoval se bídně písničkáře Kryla jidášsky objal Klíče mu věnoval, pak ho fízlům udal zatlouká zatlouká a tím mě dojal Tam za bolševiků zpíval všem morálku hrdina před všemi prvního řádu Kritikou oceněn, anděly odměněn bohatě co blíží se ke svému pádu
Jaroslav Hutka “Udavač z Těšína”
Chtěl jsem ti zavolat a říct. Že jsi má milá, jediná na světě, která mi ještě zbyla, chtěl jsem ti prostě jenom říci, že jsi láskou moji a teď se bojím, normálně bojím. V mobilu slyším, jak tam někdo cizí dýchá, veliké ucho se mi do života míchá, co já vím, kdo se mi na druhé straně potutelně směje. Má lásko, zle je, normálně zle je. Chtěl jsem být s tebou, jen s tebou nejvíce, nějací přizdisráči se mi tlačí do mé vlastní ložnice a tvrdí, zvědaví prdi, že je to pro mé dobro, že jsou na svou čestnou práci hrdi, já děkuju. Veliký bratře, sedící na fotelu úplně v tom nejhořejším patře, já děkuju, veliký bratře, nemysli si, že každá díra v stropě bělobou se zatře. To už tu bylo, s tebou i bez tebe, já o tom něco vím, zasrané STB, já si to pamatuju, tu hrůzu pamatuju, ty noci pamatuju, ta rána pamatuju, zákazy pamatuju, seznamy pamatuju, ty lidi pamatuju, sebe si pamatuju, zbabělce pamatuju, hrdiny pamatuju, mlčící pamatuju, tebe si pamatuju, má lásko, pamatuju. V novinách zahlédl jsem vlastní podobiznu, narozen v komunizmu, umřu v komunizmu. Na četu ČT četují si s mačetami četné čety jako před léty ty samé věty. Lidé se radují, jak je ta pravda prostá, dobře mu tak, však on ví, za co dostal a mezi těmi všemi darebáky jako jeden z mnoha: Vicanoha, nějaký Vicanoha. Chtěl jsem být s tebou, jen s tebou nejvíce, nějací přizdisráči se mi tlačí do mé vlastní ložnice a tvrdí, zvědaví prdi, že je to pro mé dobro, že jsou na svou čestnou práci hrdi, já děkuju, Veliký bratře, sedící na fotelu úplně v tom nejhořejším patře, já děkuju, Veliký bratře, nemysli si, že každá díra v stropě bělobou se zatře. To už tu bylo, jen v jiném duetu, všechno se vrací a je to zase tu, to vše je zase tady, ta hrůza zase tady, ty noci zase tady, ta rána zase tady, zákazy zase tady, seznamy zase tady, ti lidi zase tady i já jsem zase tady, zbabělci zase tady i čistí zase tady, mlčící zase tady i ty jsi stále tady, má lásko, stále tady. Uděláme z tebe kašpárka na niti, tititi- uděláme z tebe, to co ze sebe, bebebé... uděláme z tebe vyvrhele, televizního Jů i Hele, uděláme z tebe tibetského dalajlámu, Václava Havla nebo jeho první dámu, uděláme z tebe hloupého valacha, čistého anděla i špinavého raracha, uděláme z tebe Ragulina i Holíka, uděláme z tebe zase alkoholika, uděláme z tebe tintili vantili, bude ti to pěkně slušet v režné košili, uděláme z tebe Jerryho i Tomma, aby ses tu cítil fakt jak doma, hřebíkem tě přibijeme jako kočku na vrata, tatata tátátá tatata!
Jaromír Nohavica “Já si to pamatuju”
Co se to stalo, bratříčku? Kam jsme to došli ruku v ruce? Krev už ti kape z malíčku, co se to stalo, bratříčku, a proč mě bolí srdce? Někdo nás podveď, bratříčku, možná ten pán tam na náměstí, vytáhl zlatou rolničku, někdo nás podved', bratříčku, a přiveď do neštěstí. Má duše pláče v hrníčku, síly mne zvolna opouštějí, co se to stalo, bratříčku, má duše pláče v hrníčku a neví o naději. Já chtěl jsem zpívat písničku, aby se všichni lidi smáli, o trávě, vodě, sluníčku, já chtěl jsem zpívat písničku a oni mi ji vzali.
Jaromír Nohavica “Co se to stalo, bratříčku”
Přišel mi poštou dopis a v něm tři slova, na bílém papíře písmena tyrkysová a podle toho, jak je stavěna ta věta, myslím, že píšou mi slušní tohoto světa: Běž se oběsit! Tak teda nevím, kšandy nebo provaz? Vážené publikum, jde v první řadě o vás. Na rynku, na zahradě, jak si vyberete, bude to přenášeno on-line internetem: On se oběsil! A dole na četu pak pod různými nicky k půlnoci rozběhnou se dlouhé polemiky o tom, proč stalo se to zrovna toto léto. Promiňte, vážení, že netankuje mě to, já se oběsil. A ten, kdo odstřihne mě, ten bude vítěz, dostane za odměnu tři konopné nitě, slevu od sponzora na připojení v noci a hlavně bude mít u srdce dobrý pocit. On se oběsil! Foťte mě, paparazzi, v patřičném úhlu a potom naskenujte malovanou truhlu, peníze na zemi, tvář uplakané vdovy, nekrolog napíše někdo z Lidových novin: On se nám oběsil! On se oběsil, telefon vyvěsil, někoho poděsil, jinému udělal radost. On se oběsil, telefon vyvěsil, někoho poděsil. ...A dost!
Jaromír Nohavica “On se oběsil”
1. Sem příliš starý na to abych věřil v revoluci a svoji velkou hlavu těžko skryji pod kapucí a nechutná mi když se vaří předvařená rýže, v náprsní kapse nosím Ventinol na potíže. Jakto tak vidím asi těžko projdu uchem jehly, ale sem, běhám tak, aby mě vlci nedoběhli. A kdyby se někdo z vás na anděla ptal, tak mám jizvu na rtu, když při mně stál. 2.Sako mám od popílku, na kravatě saze, mé hrubé prsty neumí uzly na provaze a když mi občas tečou slzy, hned je polykám a tančím jen tak rychle, jak hraje muzika. Mé oči mnohé viděli a ruce mnohé měli, a srdce stydělo se, když salvy slávy zněli a kdyby se někdo z vás na anděla ptal, tak mám jizvu na rtu, když při mně stál. 3.Mluvil sem s prezidenty, potkal sem vrahy, nahý sem na svět přišel a odejdu nahý, v patnácti viděl sem jak kolem jeli ruské tanky a v padesáti nechával si věštit od cigánky. A dříve, než mě příjme svatý Petr u komise, básníkům české země chtěl bych uklonit se, a kdyby se někdo z vás na anděla ptal, tak mám jizvu na rtu, když při mně stál. 4.V Paříži četl sem si ruskou verzi Le manité, a z bible zatím pochopil jen věty nerozvité, v New Yorku chyt sem koutek od plastových lžiček,ale nejlepsí káva je v Hypernově U Rybiček. Trumfové eso v mariáši hážu do talónu a chtěl bych vidět Baník, jak poráží Barcelonu. A kdyby se někdo z vás na anděla ptal, tak mám jizvu na rtu, když při mně stál.
Jaromír Nohavica “Mám jizvu na rtu”
Žádné komentáře:
Okomentovat