Můj milý Deníčku, Slíbil jsem ti napíšu co dělám, ale fakt nestíhám. Taky jsem ti slíbil, že napíšu nějaký zásadní citát z korespondence V+W, což se snažím splnit hned teď :

 13.2.1967 Voskovec Werichovi

„…. Psu ocas nenarovnáš, Jeníku. Zubatá číhá za bukem právě tak na mne, jako na tebe. Čti Villona, ten ti to potvrdí už ze středověku. I na papeže, krále a žebráka. Stará to, prastará vesta. A vždy nová, když se začne týkat našince. Přesně tak, jako láska je nová mladým. My jsme jenom negativní teen-ageři, co jsou rozčílený, jak bude Zubatá vypadat, až se ukáže – přesně tak jako positivní teen-ageři jsou zvědaví na Eros a jak se zjeví jim. A ona mezitím číhá za bukem, a trpělivě skáče od zabuku k zabuku bližšímu, šikovně se na těch přísunech skrývajíc, až se posléze zastaví na přesné adrese v určený čas. A jistě nebude tak hrozná, jak jsme si ji celej život představovali, nýbrž docela vlídná a samozřejmá, což je patrně ten její nejmorbidnější žertík. Protože nikomu dosud nedovolila ji ostatním živoucím propíchnout. V rozhodující chvíli ti zacpe hubu. A tak si zachová autoritu na svou amorfnost celej život strašit – dokud ještě na nás nemá chlupy. Právě proto na ni má jediný chlupy Don Quijote, blázen a výstředník, věřící v iluze a falešné představy, rytíř pro nic a za nic, bláha planých nadějí zbytečných kuráží, trumpeta, ale s chocholem. Ta nesmyslná lidská kuráž a nadšení a kutilství, která dělá jakoby smrti nebylo, to je sice pro křesťanské masochisty „směšnou marností“ – mně však připadá, že právě v té své absurditě je to snad na člověkovi to nejdojemnější a nejchrabřejší. A proto tolika věřím na práci, na činnost, na hemžení… „

 Můj milý Deníčku, Jiří Voskovec v několika větách shrnul mé pochyby trápení, pocity naděje i beznaděje, víry i nezbožnosti, stejně tak jako hrůzu z pomíjivosti našeho bytí v tomto hmotném světě, s ohledem ne na nás, ale na naše nejbližší. Často o tom přemýšlím, zavalen šumem nesmyslných úkonů životnosti bulvárních zpráv, kde se to, že někoho sponzoruje automobilka a má od ní nové auto dovídáme přes informaci, že letitý pes majitele nové plechové obludy má spalničky a rádoby hvězda musela k veterináři. Podepsána Red. „Času je málo, zmýlená neplatí…“ psal jsem kdysi v jednom ze svých prvních veršových pokusů v domnění, že na básničky se dají balit holky. Trvalo mi skoro třicet let než jsem se naučil veršíky pregnantněji formulovat. A ty holky, kterým byly určeny mě dneska zvou na setkání spolužáků ZŠ po třiceti letech .Ale ostatně o tom dnešní příspěvek není. Pojďme se podívat na období, kdy jsi zase na pár týdnů osiřel :

9.4. Narozeniny. Je mi 44. Slavím tím, že měníme zimní gumy za letní na našem obstarožním vozovém parku, což znamená vynést osm pneumatik po příkrých schodech ze sklepa nahoru, odvézt auta na výměnu, pak je přivézt zpátky a eskapádu s pneumatikami opakovat opačným směrem. V opačném gardu mi letos statečně pomáhá Honzík, na což jsem patřičně pyšný. V poledne lekce Bikram Yogy, tentokrát Táňa zorganizovala společenskou lekci s herci a zpěváky divadla Brodway, které vévodila Leona Machálková a Petr Poláček. Statečně jsem se potil v levém rohu tělocvičny ukryt před objektivy fotoaparátů. Navečer úžasná trojhodinovka angličtiny s jihoafričankou Lisou. Večer pak korespondence s Thomasem Haslerem. Vzpomněl jsem si jak jsem ke svým čtyřicetinám dostal od Petra Novotného nádhernou pamětní desku s šestadvacátou zásadou Klubu přátel dobré pohody : „Radan Dolejš se zasloužil o televizní zábavu“. Byl jsem na ní patřičně pyšný do té doby než jsem se dozvěděl, že zásada č. 26 je proměnlivá a může ji za své zásluhy obdržet od Petra pokrývač i krejčí, který se zaslouží o blaho jejich rodiny. A v tu chvíli mi došlo, o co jsem se to vlastně zasloužil i já. Horší to bylo když mi bylo jednačtyřicet. To mi začaly intenzivně chodit spamy nabízející mi levnější viagry a vakuovou pumpičku na zlepšení pohlavního života. Naštěstí jsem pak zjistil, že podobné spamy chodí všem. I holkám. Od té doby narozeniny moc neprožívám. Radši měním ty staré gumy za nové.

10.4. + 11.4. Natáčení Souboje hitů v České televizi. Přímo ve studiu 1. První den se točí píseň s detaily všech hudebníků a zpěváků. Veselou úpravou Yo-Yo banďáckého hitu Rybitví jsme si trochu zkomplikovali trefování se do sebe sama do playbacku. Den druhý jsme rozesmáli publikum i porotu, což bylo naším jediným cílem a na což jsme patřičně pyšní. A jelikož nikomu v sále nedošlo, že Richard Tesařík je naším letitým externím členem, sežrali i jeho vystoupení. I s navijákem. Ostatně víc až v tv pořadu.

12.4. Dlouhá schůzka se Zábojem Markem u nás doma. Téma od letošního Primátorského dne v Liberci až po Padesátinám Semaforu. Pak chvilku TýTý. Nerad někdy do někoho, spíš kohokoliv rýpu, ale scénář večera byl děsivý, netaktní a mírně řečeno blbý. Na takovouhle práci si žádná televize na světě nemusí najímat štáby, dramaturgy, natož scénáristy. Samozřejmě, že tohle určitě pochválí Mirka Spáčilová, která jinak potopí každej druhej českej film s hláškou, že je to přece jenom komedie. Dneska je to trapnej ceremoniál s vtípky jak ze šibřinek, kdy se moderátor snaží překlenout čas, když se opil místní komik a dechovka konzumuje objednané řízky. Hoří má panenko. Ale jistě jsou všichni spokojení a plácají se po zádech.

13.4. S Honzíkem a Kubíkem na Bowlingu. První dvě kola mám co držet těsný odstup, aby má prohra nenabyla děsivých rozměrů. V Kole třetím naprosto nesmyslně, však razantně vítězím. Cestou domů nás všechny tři zklidní procházka.

14.4. + 15.4. Natáčení koncertu na poctu sedmdesátin legendárního českého textaře Pavla Vrby. První den během zkoušek dlouhé a zajímavé schůzky. Např. S Jurou Pavlicou o letošním Velehradě, o muzice v něm, o muzice vůbec, o životě a smrti našich rodičů, o životě a smrti naší. Pak schůzky přízemnější, s Oskarem Hahnem nad Rock Girl 2009, do večera zkoušky písní na celou akci. Hraje a zpívá se živě, tak to dýl trvá. Den druhý : zkoušky, generálka, představení a mejdan, z kterého mne hned odváží Záboj Marek domů a pokračujeme v pracovní diskusi.

16.4. Schůzka s Petrem Soukupem a Vítkem Pokorným. Další hejno pracovních schůzek. Narozeniny by se od nějakého věku neměly slavit. Zvlášť ne s kamarády. Hrozí, že ráno bude bolet hlava.

17.4. Ráno pracovní schůzka nad „ Veselohrou se zpěvy“ jak ode dneška říkáme adaptaci Švejka v divadle Hybernia. Odpoledne s Oldou Lichtenbergem. Spanilá jízda do Kytína za Pavlem Landovským a jeho ukecávání do role Feldkuráta Ibla. Večer schůzka s Pavlem Schusterem, Monikou Taussigovou a Radkou Froňkovou v celkem vyhlášené restauraci na Vinohradech. Téma je Rock Girl 2009. K tomu opulentní večeře. Dávám si dietní kuřecí maso prokládané kouskem lososa. Dietnost spočívá v tom, že jídlo nemá vůbec žádnou chuť. Sousta jsou blátivá, bez chuti a zápachu, takže dneska rozhodně nepřiberu.

18.4. Celý den schůzky s možnými i nemožnými partnery a sponzory projektu 2CD Patrola/Šlapeto s pracovním názvem : „Ručičky nebojte se … 20 let“. Pak nesmyslná cesta MHD do míst, kam jsem v životě nezavítal. K tomu schůzka nad letošním projektem Kapky naděje. Letos přímý přenos pro ČT1. Večer se měla konat schůzka ve složení Karel Mařík, Karel Hoza a já nad muzikou Švejka, leč nikdo nemá na nic čas.

19.4. + 20.4. Oba dva dny doma, přibitý k notebooku a psaní. V neděli večer mě tak bolej ruce, že je nemůžu zvednout, míč na kterém sedím musím každých deset hodin dofukovat a navíc píšu blbosti, takže každá druhá napsaná stránka má označení DELETE. Pokud se mi na chvilku povede usnout, probouzejí mne postavy mých příběhů a ptají se jak to, že o nich to a to nevím a klidně si o nich dovoluji psát.

21.4. Dneska má narozeniny moje maminka. Letos je poprvé neslaví mezi živými. Telefonáty s Vaškem Postráneckým, Jiřinkou Jiráskovou. Večer jde Táňa na Rodičovské sdružení a já hlídám veverky.

22.4. Dopoledne Bikram Yoga. Odpoledne schůzka nad letošním ceremoniálem vyhlášení Zlaté hokejky 2008 na Českém hokejovém svazu. Večer hostování s Patrolou v divadle Semaforem ne večeru Gospel Timu Zuzany Stirské. Jako parťáci na pódiu : Luboš Xaver Veselý, Petr Soukup a Jirka Balvín. Nakonec zpíváme všichni.

23.4. + 24.4. Celé dny psaní a telefonáty. 24.4. v podvečer schůzka s Vaškem Postráneckým u něj doma. V Říčanech a nad Švejkem. Schůzka se protáhla skoro na pět hodin. Ale stála za to. 2

5.4. Tajemná schůzka v restauraci v jejíž názvu je uschován sám nejvyšší, tedy GOTT. Odpoledne a večer, respektive do noci schůzka celého autorského týmu nad scénářem golfového filmu s pracovním názvem Veni, Vidi, Vici. Je tu Marek Šmíd, Honza Nejedlý, Karel Mařík, Radek John, Honza Rokůsek a já. Jde to pomalu, ale jde.

26.4. Patrola koncertuje v Třinci-Fryštátě na slavnostním Otevírání lázeňských pramenů. Zpozdil jsem odjezd o dvacet minut, protože si nic nepamatuju a nechal jsem doma nejdřív fakturu, pak klíče, pak stojánek na tony, protože si už nepamatuju, co mám hrát. Holt vzhledem k věku je jasné, že mám sice zachovalej Hard Disc, ale zatraceně malou operační paměť. A nedá se vyměnit.

27.4. Dneska jsem měl v Plzni celý den stříhat záznam Rock Girl 2008. Místo toho sedím a vzpomínám si na to, co mne kdy v životě potkalo romantického, abych vyřešil romantický vztah Honzy a Terezky do toho golfového filmu. Jediný co se mi vybavilo jako silnej zážitek je, že mě vzal děda do kina na Čelisti proti zásadním příkazům mých rodičů, kteří v tom filmu viděli pornografický buržoazní horror s posláním pokazit českou socialistickou mládež.

28.4. Zvláštní. Za čtyři pracovní hodiny dokážu odeslat 33 mailů, napsat čtyři faktury a opravit dvacet stránek scénáře. Odpoledne měla být pracovní schůzka v Břevnovském klášteře na téma Velehrad. Měníme lokaci. Divadlo Hybernia. Bývalý dům U Hybernů. Stačí hodina na vyjasnění všech úkolů. Odpoledne dál pak dlouhá producentská na adaptací Švejka pro Hybernii. V podvečer schůzka na vedení o koprodukci golfového filmu VVV.

29.4.Celý den na prdeli. Psaní, psaní a psaní. Dřina, naděje, zklamání. Dřina, naděje, zklamání.

30.4. Ráno schůzka ve Vojenském muzeu na Žižkově s kurátory expozic první světové války. Návštěvníci : Vašek Postránecký a já. Od jedné odpolední schůzka s Gustavem Oplustilem nad scénářem filmového Hašlera. Nic v životě mě tak fyzicky nebolelo jako tohle dílko. Vstávám v noci, denně ve tři, v půl čtvrté a znovu předělávám texty minulého dne. Píšu tak půl stránky až stránku denně. Myslím použitelného textu. Vše ostatní nekompromisně označuji DELETE. Odpoledne v 16:00 po letech známá adresa : Lomená 52, Praha 6. Zástupci managementu Prestige-management, Jiří Suchý a moje maličkost. Téma : Oslavy 50. let vzniku divadla Semafor. Jiří Suchý mi ukazuje červený dvojplošník, který jsem mu v osmdesátých letech přinesl k narozeninám. Dvojplošník je rozhodně zachovalejší než já. Stačí nám hodina, abychom sladili noty, představy máme ne-li úplně shodné, tak velmi podobné. Je jen na Prestižácích jestli tohle budou schopni finančně zajistit.

1.5. Děčín. Open Air ve znamení Patroly/Šlapeta a taky ve znamení ČSSD. Jiří Paroubek řeční chytřeji než jeho děčínští satelité, kteří hřímají, že je čas na stávky a vyjít do ulic. Jsem srab, takže svoji hlášku, že sliby vystřídala realita nedořeknu… normálně zní takhle : „Říkalo se, že : „za Komárka bude koruna jak marka, kdežto za Paroubka koruna pozná co je hloubka“. Osmělil jsem se až ke konci vystoupení , kdy jsem připomněl, že politika je o tom, že ti kteří jsou u kormidla se u něj snaží udržet a ti, co u něj nejsou se k němu snaží dostat. Vysloužili jsme si přídavky a hurá domů.

2.5. Ráno schůzky s potenciálními sponzory projektů Patrola/Šlapeto. Dřina, naděje, zklamání, pak schůzka v restauraci s božím jménem a pak další schůzky až do večera.

3.5. Celý den Plzeň. Michal Sokol, Pavel Schuster a já. Sestřih Rock Girl 2008. 12 hodin koukání do monitoru a frame po framu. Každej zvuk, každej pohyb. Pak domů.

4.5. Celej den psaní. Nevěřil bych jak může člověka bolet zadek.

5.5. OD rána schůzky s potenciálními partnery na projekty Patrola/Šlapeto. K večeru Vašek Postránecký, Alenka Koktová, Olda Lichtenberg, Švejk a já v kavárně divadla Hybernia.

6.5. Bikram Yoga a další schůzka s potencionálními partnery nad projekty Patrola/Šlapeto. Dnes ředitelé ČD. Odpadá večerní schůzka s Jardou Topercerem a Rosťou Uherem.

7.5. Od rána schůzky v restauraci s“božím“ jménem. Pak Rohlík na Kavčích horách, odpoledne Kavčí hory : Ivan Hubač a Adam Rezek. Duch břevnovského kláštera. K večeru angličtina. Tři hodiny něčeho, co jsem měl už dávno umět.

8.5. Táňa odváží veverky k rodičům na Šumavu. Den na splnění restů. Znovu maily, Hašler, golfový film a zpracování projektu 2CD Patrola//Šlapeto.

9.5. Od rána do noci psaní. Hodina po hodině. Beznaděj, pochyby, ztráta sebevědomí nad po padesáté předělávanými obrazy a sekvencemi. Mimochodem, ještě jsem ti neřekl, můj milý Deníčku jak je mi – a vlastně nám všem – dobrým golfovým patronem Petr Novotný. Přesně odhaluje všechny slabiny a jako vůdce stáda nás bičem pohání v rychlejší a vtipnější klus. Však si taky v tom filmu po zásluze zahraje

10.5. Zkouška kapely před tiskovkou na Švejka. Dvě nové písně autorů Karla Maříka a Vaška Postráneckého zkoušíme na třikrát, protože se všichni členové kapely nejsou schopni se časově potkat na jednom místě do úterní tiskovky. Do večera psaní.

11.5. Celý den psaní, večer s Oťasem Aréna HC Sparta a koncert Marka Knopflera. Znal jsem Playlist z Mannheimu. Ze studiových nahrávek jsem si udělal celý koncert i s přídavky, ale na živo je naživo. Stáli jsme ani ne 10 metrů od pódia. Křišťálovej zvuk, vynikající kapela jako celek i jako každej zvlášť. Poprvé vnímám i obsah textů. Další dimenze. Jsme jako omámeni. Nemůžu spát. Mark mi do uší pouští další a další tóny své kytary.

12.5. Lekce Bikram Yogy. Smlouvy, faktury, maily, organizování schůzek. V poledne několikahodinová schůzka nad golfovým filmem s pracovním názvem VVV. Honza Nejedlý, Marek Šmíd, Pavel Gobl, Radek John, Zdenka Munzarová, Tomáš Juříček, Jirka Chlumský… hezká sestava. Odpoledne dbám pokynů starší z našich veverek Honzíka a cestou domů kupuju za všechny tři kytku růží, krabičku jahod a láhev sektu. Včera byl Svátek matek. Kdo by to s náma jinej vydržel. Díky Táňo

13.5. Od rána kamerovky golfového filmíku. Od pěti tiskovka Dobrého vojáka Švejka v Monarchu V Kolkovně 6. Hrajeme premiérově dvě nové písně z inscenace : Prahu a Něco Zkyslo (Švejkovu) a pak pár našich klasickejch. Novinářů, co se vešlo. Vnuk Jaroslava Haška, Vašek Postránecký, Karel Mařík, Dáda Gondík, Martin Sobotka, Kristínka Bastienová, Olda Lichtenberg. Bylo o čem povídat, dlouho, dlouho do večera. Celé představení může být úplně úžasné, ale v současné pražské komerční a muzikálové scéně představuje nebývalé riziko. Takže se taky nakonec vůbec nemusí konat ani premiéra. Ale to všechno uvidíme do léta.

14.5. Celý den doma. Psaní, resty, maily, odpoledne a večer angličtina.

15.5. Ráno Bikram Yoga, odpoledne až do večera doma s režisérem Pavlem nad scénářem golfového filmu VVV. V podvečer příjezd veverek od babičky a dědy ze Šumavy.

16.5. Od rána náš počítačový technik Michal dává dohromady náš rodinný computerový park, mě například nefunguje vůbec nic. Až do večera psaní. Jde to ztuha. Respektive vůbec.

17.5. Ráno Bikram Yoga. Náhodou cestou domů potkávám Petra Jachnina a probíráme spolu golfový film. Slibuje pomoci s golfovými fóry a dialogy. Do noci psaní.

18.5. Koncert Patroly. Valeč u Karlových Varů. Slavnosti Květů. Střídáme se s Vláďou Hronem, Vláďa vstupuje do písně Kde je moje máme, my zase do jeho finále, vypadá to celé tak nacvičeně, že si nás pořadatelé chtějí objednat na společné koncerty. A tak to má být.

19.5. Celý den s resty. S psaním golfového filmu i Hašlera. Příprava na zítřejší Casting. Druhý Casting Golfového filmu. No a zase jeden citát :

19.10.1966 Voskovec Zdence Werichové .“… Hlavní chyba v této produkci Alchymisty je, že hlavní roli „Sibyle“ tedy alchymisty samého, udělili buzerantovi grotesknímu, který je sice momentálně k smíchu, ale je to děsná „héérečka bláznivá“ – a za osm minut ho máte dost. To je na tříhodinovou komedii v blankversu málo. To souvisí, Zdeničko, s tím, že co za našich mladých let bejval hezká kudrlinka, tedy pikantní a srandovní a talentovaná kuriozita v teplajznictví a jejich svéráznému přívažku do kultury, vkusu a teatrálnosti – humoru a lehkosti – to se dnes, aspoň v zemích západních, stalo náporem obludna a „self-indulgence“ (Hovění vlastním zálibám). Kdepak je chudinka vkusném, elegantní, proporciální Saša Machov, potažmo i kdys Eduard Kohout, u srovnání s těmi létajícíma královnami, co opanovali-y-a uměny. Chcete-li to formulováno reakcionářsky (což někdy má něco do sebe) buzerantů „gout out of hand“(Vymkli se z ruky) a „don´t know their place any more“ (Už neví, kam patří). Jinak lze říct, že žijeme v éře zbytnělých menšin. Menšinářství se stalo zásluhou a znamením výjimečnosti. My to máme s černoušky a buzerantů, celý svět pak s parchanty „teenagery“. To je menšinová a přechodná generace, ale co menšina, musí z nějakých záhadných důvodů být vládnoucí. Jediná, nejmenšinovatější menšina na toto privilejní postavení nemá chlupy : menšina, menšininka slušných lidí, dětí, starců – ba i teenagerů samých, snad i buzerantů – zkrátka slušnejch lidí“.

Můj milý Deníčku, to by snad pro dnešek stačilo  Zase někdy na čtenou