středa 31. prosince 2008

„Nenávidím pohřby. Až na ten svůj, na kterej nebudu muset jít."

„Někdo chytrý pravil, že zjistit, co je smích a proč se lidi smějí, je jako zjišťovat proč je králík naživu. Dokud ho nerozpitváte, tak to nezjistíte. Jenže když ho pitváte, tak už je mrtvý, a stejně to je i se smíchem."

Jan Werich

 

10.11.

Můj milý Deníčku, tak jsem se v žertu dozvěděl, cože prý mám proti Janu Werichovi, že na tvých stránkách nechávám pořád mluvit Jiřího Voskovce. J Mám rád oba dva a moc, jen možná jak se pořád probírám všemi třemi díly korespondence V+W, tak mi často Jiří Voskovec mluví z duše. Ale mám posbíráno pár citátů Jana Wericha, tak jak se tradují a jak jsem si je, ještě jako student FF UK a konzervatoře Jaroslava Ježka, zapisoval na kartičky, tak Ti je můj milý Deníčku, přepíši do elektronické podoby. Tady jsou alespoň některé z nich. Takže Jan Werich, mimo jiné, řekl i toto:

 

 

 

Být debilem je těžké, konkurence je totiž veliká!"

„Arogance je parukou k zakrytí duševní pleše."

„Vždycky se najde někde balvan nebo břeh nebo pařez, který se nebojí brzdit povodeň kalné hlouposti.

Přátelství je součást lidského štěstí."

„Boj s lidskou blbostí se nedá vyhrát; ale nesmí se s ním nikdy přestat, protože to by lidská blbost zaplavila svět."

„Čeština je krásná řeč. Ona má obrovské množství slov pro obyčejné věci. Třeba kulaťoučké jablíčko - to neřeknete jinou řečí. Angličan musí říct a little round apple, malé kulaté jablko - tomu přece chybí barva, vůně... Je to váš rodný jazyk, a proto ho neslyšíte jen ušima jako jiné řeči, které jste se naučili. Slyšíte ho taky žaludkem, který se vám sevře, taky srdcem, které se rozbuší, nebo zády, kde vám přejde mráz."

„Nenávidím pohřby. Až na ten svůj, na kterej nebudu muset jít."

„Já, když mluvím německy, tak si nerozumím."

„Člověk musí mít vždycky cíl, ale nemusí se vždycky trefit."

„Člověk se nají, napije, pak se dívá na televizi, což je možná nebezpečné, vezme si pyžamo, usne a ráno se neprobudí."
„Deset tisíc bych za takovou smrt dal, a že jsem hodně lakomej!"

„Humor je boj s lidskou hloupostí. V tomto boji nemůžeme nikdy vyhrát, ale nikdy v něm nesmíme ustat. Ovšem pozor na zmýlenou - ten, koho považujeme za blbce, považuje za blbce nás. Jde o to nevyvraždit se."

"Člověk, který umí nasytit duši, není zlý člověk."

 

11.11.

Můj milý Deníčku, slíbil jsem Vítkovi Pokornému, že připravím s Ivanem Rösslerem, tři hodinové střihové pořady k 15.Výročí Tv Nova. Ano, s Ivanem Rösslerem. 9 let mi byl šéfem na Nově, 9 let jsme se přeli o koncepci zábavy, zprvu jsme se spíš škádlívávali a trumfovali se nápady, pak už to bylo i s hádáním se a nakonec vše skončilo mým odchodem z Novy. Dnes jsem mu vděčen, protože jsem odešel právě včas a kdybych neodešel, byl bych určitě časem odejit, protože bych se s mírou blbosti, která provází současné řízení Novy, prostě nemohl smířit. A tak jsme najednou s Ivanem oba externisté, máme každý svoji digitální střižnu, stovky vypůjčených Betacamových kazet se „svými" pořady. Čas nejenže svál všechnu rivalitu, ale sám vytřídil, co je z té naší práce ještě vysílatelné a co natrvalo skončí hluboko v archívech. Dny, které nás čekají jsou fádní. Za den se dá projet a popsat kolem 30 až 50 kazet, s tím, že vám pak hučí v hlavě a bolí za krkem. Bude třeba napsat spojováky pro moderátory. Prvním dílem diváky provedou: Tereza Pergnerová, Petr Rychlý a Roman Šmucler, druhým: Petr Novotný, Dalibor Gondík a Radek John, no a třetím: Zlata Adamovská, Matyáš Valenta a Karel Voříšek. Dnes plánujeme střižny od příštího týdne a také natáčení.

 

 

 

12.11.

Opravy scénáře pro Strom naděje a splněných přání, což je letošní galakoncert pro Kapku naděje spojený se sbírkou DMS.  Nakoukávám také doma na videu koncerty z turné Dalibora Jandy 55, protože bych mu měl prvního prosince točit DVD z koncertu v Lucerně. A pro tebe můj milý Deníčku mám rozhovor V+W z Vídně, z 3.10.1974, pěkně na pokračování:

 

V+W: Smím všecko, ale nemůžu dělat nic

Naposledy se Jiří Voskovec a Jan Werich viděli na podzim 1974 ve Vídni. Jiří Voskovec o tomto setkání napsal: "Byla to jedna z našich nejveselejších, ale taky nejzamyšlenějších schůzek. Byli jsme spolu přes tři týdny a někdy jsme sdíleli své soukromé vzpomínky a historky, jichž jsme se celý život spolu nedotkli."

 

V+W 3.10.1974, část první:

reklama

W: Člověk by měl hlavně povídat o těch věcech, který ho serou. Prvním, co mě sere a co považuju za nespravedlnost, nebo já nevím, jak bych to nazval, například je ten fakt, že nemůžu pracovat.
V: Na toto jsem se tě chtěl zeptat. Ty prý nesmíš, říkají mi lidi, víš jak lidi cestují a jak vykládají, jak turisti mluví, a říkají, on prej nesmí do televize... Je to pravda, že nesmíš nic dělat v televizi?
W: To je takhle. Je nepravda, že nesmím, protože mně nikdo nic nezakázal. Aby člověk nesměl, tak musí mít nějaký zákaz. Nesmíš jít přes tento pozemek, a když tam jdeš, tak potom ses provinil tím, že jsi přes něj šel. Ale mně nikdo neřek, že nesmím psát, že nesmím hrát, že nesmím být v rozhlase nebo v televizi nebo ve filmu, že se moje jméno nemá ani vyslovovat v rozhlase... Kdybych já tvrdil, že nesmím, tak bych lhal, protože to by nebyla pravda. Fakt je a pravda je, že nemůžu. Já nemůžu hrát, já nemůžu tisknout. Jedna moje knížka šla do stoupy.
V: Která to byla?
W: Ta se jmenovala Lincoln 1933, to byla řada povídek.
V: Ovšem, já je miluju, já je obdivuju.
W: Nepolitické věci.
V: A ta se vlastně nedostala...
W: Ta vyšla a šla do stoupy.
V: Dobře, já mám tu knížku.
W: Ale někdo mi poslal balík těch knih, že to prý můžu potřebovat, a mimoto vím, že dodnes chodí lidi, abych jim to podepsal, takže je zřejmě někdo před tou stoupou zachránil.
V: Já jsem se díval do toho, jak jsou ty náklady uveřejněný, to je asi 35 tisíc, myslím, nebo víc, což je velice chvályhodný náklad v Americe, když tě to zajímá. Já vím, že se u nás daleko víc čte, než v Americe, ale to je spíš ostuda Ameriky, když něco, to je chvályhodné, tam by to měly být milióny okamžitě. Ale stejně, je to velice úctyhodný náklad a to znamená, že se to jaksi mezi normální anonymní čtenáře nedostalo, že ne?
W: Ne, to nepřišlo do prodeje. Ovšem toto nemuselo být udělaný nějakým příkazem, to mohlo být udělaný z pilnosti nebo zbabělosti nebo opatrnosti třeba ředitele toho nakladatelství.
V: Ačkoliv nevíš, že ...
W: Ta zajímavost záleží v tom, že když mluvím s takovým ředitelem nakladatelství, tak říká no to víte, měly by se vydat ty vaše věci, lidi to chtěj a šlo by to, ale znáte to, no viďte, přeci, co vám mám povídat, mám taky děti a tak. No tak to je ta řeč.
V: A co můžeš ty na to říct? Jedině ovšem.
W: Nic. No samo sebou, protože když by vám to škodilo, tak co byste to vydával. Nebo slyším, že ve filmu mě někdo navrhuje a ten, co o tom rozhoduje, mu říká "Werich přes mojí mrtvolu". (...).
V: A byl to někdo doličně, tedy údajně důležitý?
W: No, velice důležitý, rozhodující člověk, řekl přes mou mrtvolu. No tak pochopitelně, i kdybych mu rád vyhověl, a rád bych skutečně - protože ho dobře znám - přes jeho mrtvolu hrál, ale to přeci nemůžu udělat. Taky eticky bych to neudělal. No tak to je ta situace. (...)
V: A ovšem tedy ten fakt je, že (...) ty nemáš jaksi odvolání.
W: Já nemám odvolání proto, protože mě nikdo z ničeho neobvinil. Když mě nikdo neobviní, tak se nemůžu hájit.
V: Nikdo ti neřekl, že to, co jsi jim dal například k vydání, je špatné, že se to nedá číst, že někdo si to nepřeje, protože to není dobrý...
W: Ne.
V: A nedokázal ti to, že to není dobré, nehodí se to, to nevydáme, to ti neřekl.
W: Ne.
V: No i kdyby se taková věc stala, tak vždycky je nějaký způsob jakéhokoliv odvolání.
W: Třeba přijde člověk z Moravy, učitel, představí se mi a říká: Mohl byste mi poradit, já jsem v Praze, kde bych dostal desky vašich pohádek, Fimfárum?
V: Které vyšly na deskách.
W: Vyšly na deskách, sám jsem to namluvil. A říkám, to bych vám nemohl poradit, protože nevím. A on říká: No já to hraju dětem už leta a už je to tak obehraný, že se to nedá hrát, a koupil bych rád pro školu nový, protože děti to chtěj. Já říkám, já vám nemůžu poradit, kde byste to koupil, protože nevím, ty se neprodávaj. A on říká: A proč se neprodávaj? Povídám, nevím, snad je to trest na mě. A on se zamyslí a povídá: No dobře, tak když trestá někdo vás, tak proč trestá ty děti, který to maj rádi? Ty děti to nemůžou slyšet a mají to rádi, oni jsou potrestaný, vy jste to napsal a namluvil, vy nejste potrestanej, vám to neschází... To je logický, co on říká.
Totéž platí o Švejkovi. Já jsem nahrál, dělal jsem to 10 let, spíš pro svou zábavu, nahrál jsem Švejka, editoval jsem to... A Supraphon to nelisuje a neprodává. Aspoň donedávna ne. Mluvil jsem s ředitelem, který už tam není, ten se tvářil jako taková ta vědma, co seděla na tom ostrově a věštila ..

 

13.11.

Celý den, telefonáty, psaní, resty, prostě, dřina, naděje zklamání. Ještě, že mám V+W, kteří mi nosí naději J

 

V+W 3.10.1974, část druhá:


W:A ovšem je ještě jedna firma, která vydává a lisuje desku, Táto povídej, to jsem udělal. No já nevím proč, já si to vysvětluju tím, že ta firma není zbabělá, nebojí se, nikdo nic nezakázal, tudíž to dělá. Ovšem na druhé straně dělal jsem s divadlem, měl jsem dělat něco se Suchým, nikdo jim nic nezakázal, přišli za mnou, já je varoval: Hoši to nepůjde, to vám zakážou.
V: A to mělo být v divadle?
W: V divadle, v Semaforu, vytištěný program byl, bylo vyprodáno dokonce a v poslední chvíli přišli ke mně do bytu a trošku se styděli a říkali...
V: Kdo přišel?
W: No ten ředitel ze Semaforu, že prej abych se nezlobil, ale že se to nemůže dělat, že někdo telefonoval. Já jsem říkal, no já se nezlobím, já jsem vám to říkal, že to nepůjde. Přijdou vojáci a říkaj, jestli bych přijel za nima dělat besedu, že mi pošlou auto. A já říkám, zeptejte se na to, jestli by to šlo. A oni - no nám to říkal náš důstojník, ten kulturní, že jo. A já říkám, ať se zeptá ještě jednou a když to budete mít potvrzený, já přijedu, rád. Tak pak už nepřijdou. Někdo jim to rozmluvil.
Nebo přijdou z Brna studenti a říkaj, jestli bych přijel za nima do Brna na univerzitu na besedu, že mi pošlou vůz a tak. A já říkám, já bych přijel rád, já jsem v Brně dlouho nebyl a mám Brno rád, ale zeptejte se na to. A ono se to opakuje. Pak přijdou a říkaj, tak ono se to nedá dělat. Čili je to taková věc. Nikdo nic nezakázal, ale nedá se nic dělat.
V: Já vím, já ti řeknu jednu věc, staly se mi věci v Americe, když třeba mně dlouho nepíšeš, a já vím, že někdy se to stalo, protože jsi byl nemocný, ale když jsi byl nemocný, tak jsem o tom obyčejně věděl, protože mi to napsali přátelé a nebo tvoje žena a moje přítelkyně Zdeňka. Ale také se stalo, že jsi byl třeba špatně naložený nebo ne ve své kůži, a já jsem měl starosti a ptal jsem se, hrozně jsem sháněl informace.
A to se mi stane, že slyším od lidí, kteří jinak jistě mi nechtějí lhát, ale někdo přijede, kdo je náhodou v New Yorku, a zavolá mně a sejde se se mnou a já říkám, prosím vás vysvětlete mi, jaká je situace Werichova. A on říká, já ho osobně neznám, ale já vím, kdo je, a strašně vás oba mám rád... Je to člověk určitě nezaujatý proti nám, a ani ne třeba politicky nějak vyhraněný, a říká, no co já slyším, je, že on je strašně nemocnej, že vůbec už nechce psát, nechce hrát a že se vlastně jaksi uklidil, je v důchodu a ono ho to už nezajímá. Ten člověk si to určitě nevymyslel, ale když s tebou mluvím, tak vím, že jsi daleko od toho, abys byl v nějakém důchodu, takovém duševním důchodu, protože ti to myslí, a že chceš pracovat. Ale jak vzniknou pak takovéto fámy? Myslíš, že to je nějak plánováno někým, nebo je to jenom výsledek té celkové situace, nedostatku volných informací, abych tak řekl?
W: Myslím, že jsou to informace, když se někdo ptá, tak jsou ty informace v tomto duchu sdělovány. (...) Proč? Protože já bych mohl dělat pro televizi, já bych asi nechtěl hrát divadelní hry, protože už jsem se také dost nahrál, ale filmy bych mohl dělat, a rád bych je dělal, protože je to zábavný a je to moje řemeslo. A potom bych mohl psát a vydávat. A potom taky to, co už jsem napsal a vydal, by se dalo vydávat znovu a desky by se daly dělat... To je důkaz, že tady mluvím, takže mluvit můžu. No jistě by se dalo, ale ten pes je zakopaný v tomto, jestli jsem něco udělal, co jest proti mé vlasti a mému státu, a proti spojencům tohoto státu, tak pak by bylo nutno mě obžalovat, abych se mohl hájit. A kdybych se neuhájil, tak by bylo nutno mě potrestat. To je správné. Můžeme mít rozsudek, pouze máme-li proces. Ale nemůžeme nemít proces a míti rozsudek.
V: Právě, tak by bylo možno, že kdybys takovýmto procesem prošel, že bys byl plně osvobozen a propuštěn a celá věc byla zrušena a následně by sis mohl dělat, co chceš, až nadále, až by ses třeba později provinil, ale takhle nevíš, kde jseš.
W: Nevím. A mimo to takto jsem zbaven svého práva na práci.
V: Ovšem.
W: No a zbavit práva na práci je vysokej trest.
V: Podle vaší ústavy.
W: Ano, podle ústavy. No a jestliže jsem ale zbaven práva na práci, aniž bych byl obviněn, tak je to buď nedorozumění, a nebo nesocialistické.
V: (...) Když by to bylo nedorozumění, tak podle mého názoru by mělo být už za tu dobu vyjasněno.
W: No jistě, za čtyři nebo za pět let.
V: Urozuměno, a když by to bylo nesocialistické, no tak kdokoliv to učinil, tak je sám proti státu a proti smyslu a proti duchu druhu vlády v Československu, že ano.
W: No je to nespravedlivý.
V: Je to nespravedlivý. No to je potom jednodušší, já to naschvál formuju velice pracně tak, aby to bylo jaksi...
W: A mimoto je to fraška. Je to komický a nedůstojný autorit a nedůstojný mě, protože koneckonců ty a já jsme udělali divadlo, tedy obnovili divadlo, který mělo svůj kulturní význam ve své době, dokonce je to v učebnicích, a je to komický, když v těch učebnicích je o tom divadle a naše jména se nesmějí vyskytovat. Teď vyšla nedávno knížka Anekdoty Osvobozeného divadla.
V: To jsi mi říkal.
W: Tam není ani jednou tvoje nebo moje jméno. To je komický, to je k smíchu. Přece každý, kdo to čte, ví, že jde o nás dva.
V: A kdo to napsal?
W: Nevím.
V: A ty jsi nebyl nikdy požádán o nějaké svolení nebo o příspěvek k tomu?
W: Ne, to se nenosí, tento kroj se nenosí.
V: Mně připadá, že spravedlivé by bylo, kdyby ses proti takové věci ozval, kdybys řekl, jak to přijde? Máš možnost něco takového udělat, aniž by ses vydával buďto v nebezpečí směšnosti nebo v nebezpečí nějakých nepříjemností pro někoho jiného? Já vím, že kdyby byly nepříjemnosti pro tebe, že bys neváhal, že jsme nikdy neváhali. Ale co by se s tím dalo dělat, jinými slovy?
W: Proti čemu si mám stěžovat?
V: Já myslím, jako že bys mohl napsat třeba. (...). Nikde bys to nemohl žalovat, ale mohl bys napsat dejme tomu článek. Představ si, že bys napsal článek, nebo dopis nějaké redakci, pod svým jménem, a řekl, vždyť je to komický, toto, vždyť je to absurdní, jak to je možné? A proč je to hlavně? Kdyby tam bylo moje jméno nebo i třeba Voskovcovo, tak by to třeba tomu mohlo dodat i větší důraz pro čtenáře, větší autentičnost. (...) Myslíš, že by to vyšlo někde?
W: Ne. No to by nevyšlo. (...)
V: To je legrace myslíš, ta představa. To jsem chtěl vědět.
W: No to ne.
V: Samozřejmě, nemůžeš žalovat, to by nešlo žalovat ani v Americe.
W: Ale no ne, o tom vůbec neuvažuju, to je nesmysl, a taky i kdyby to šlo, tak bych to nežaloval, protože takovýhle věci se nedělají. Ale to je pořád v tom.
V: Že to by byla velice komická situace...

 

 

14.11.

Celý den, telefonáty, psaní, resty, prostě, dřina, naděje zklamání. Ještě, že mám V+W, kteří mi nosí naději J

 

V+W 3.10.1974, část třetí:


W: Já přece nemůžu jít na někoho, vybrat si někoho a říct podívejte se, mně se děje tohle a tohle. A on mi na to odpoví, jako mi odpověděl už, no pane Werich, proti vám nikdo nic nemá. Jestli někdo dělá něco na vlastní tričko, no za to já nemůžu, protože vy nejste na žádném seznamu, žádný seznamy neexistují. Samo sebou, vy můžete dělat přesně, co chcete...
No dobře, já můžu, ale on to nikdo neotiskne, nikdo nic nevydá, to, co by lidi chtěli, a píšou mi, proč třeba Fimfárum není k dostání, a nebo Italský prázdniny. No tak to by mohli tisknout, protože mají smlouvy se mnou a podle těch smluv to patří těm nakladatelstvím. Já jsem si taky jednou myslel (...) - protože ty znáš Čechy a já znám taky Čechy, protože jsme taky Češi nakonec, tak abychom je neměli znát - jestli to není v rámci tý český povahy, že sakra já bych se na to podíval, aby ten chlap vydělal korunu. Já vydělám jenom x korun a on by vydělal x plus jedna, no to bych se na to podíval. Takže v rámci tohoto myšlení je to tak zařízený, abych jako já nevydělal ani korunu, což nevydělám. Já nevydělám, to jsou nepatrný částečky. Ale proč, já si nestěžuju, protože já hlady neumřu, já mám takový zvláštní žaludek, že nikdy neumřu hlady. A mám hodně kamarádů, a hodnejch, a bohatejch. Ale tak jsem si říkal, že je to kvůli tomuhle. Tak jsem navrhoval, no tak heleďte, no tak mi to neplaťte. Lisujte ty desky pro ty děti a neplaťte mi honorář.
V: To jsi navrhnul?
W: Ano. Říkal jsem to vysoce představenému...
V: Aby to nikomu nemohlo být líto, že tedy o tu korunu víc vyděláváš než on.
W: No tak pochopitelně, já jsem vydělával peníze podle vyhlášek, podle nákladů atd., no pochopitelně. Teď vydělávám sotva jednu desetinu, to se nedá nazvat vyděláváním.
V: To není to správné slovo. Jsi placen, nebo vyslužuješ si.
W: Mám teď taky penzi, 1900 korun, myslím, že to je dost. Lidi myslej, že národní umělec je titul, který nese určitý tisíce. No tak to není pravda. Ale lidi vcelku si myslej, že to pravda je, nebo se domnívají, že by to tak mělo být.
V: Což já myslím, že by mělo být, když umělec, neříkám cifry, ale já myslím, že pro umělce, který jak známo nepracuje pro peníze, mnohdy vůbec žádný, jinak to není umělec, nýbrž obchodník, ale myslím, že jaksi uznání by mělo jít taky s nějakými emolumenty, nebo s nějakým usnadněním života.
W: Já si myslím, že národní umělec jako takový je titul, o kterém je těžko mluvit, protože národním umělcem může být podle mého názoru, když umřel a když součet jeho práce leží na stole, na stole národa, a národ si tý práce váží, akceptuje ji, uzná, že ten člověk něco pro ně udělal. A pak ten národ může říct ano, toto je náš národní umělec. Ale když se usnáší o národním umělectví skupina žijících spoluobčanů, ať jsou jakýkoliv, tak je to furt jenom osobní mínění té skupiny. A nemá to s národním umělectvím vůbec co dělat. A je to jenom titul, jenom metál, s kterým se dá kupčit. A proto já si myslím, že národní umělectví je spíš taková komická záležitost. (...) Zas na druhý straně uznávám, že lidi, já nerad říkám lid, protože to je taková více méně štampilka dneska, na celém světě, ale lidi to mají rádi, protože je to velice lidský. A taky by nemělo smysl se proti tomu bouřit, nebo to zesměšňovat, protože bych v první řadě zklamal ty, kterým se to líbí, který mi to přejou.
V: A který ti to přejou. Ovšem přejou ti to s takovou určitou, s takovou jakousi - nechci říct naivní, protože to potom zní pejorativně - ale čistou upřímností.
W: Ano.
V: Já se pamatuju, že když jsi obdržel ten titul, že ti psali lidi, tos mi sám psal, říkali, no vždyť bylo taky na čase.
W: Ano, to bylo zajímavé.
V: A to je to, vždyť si to taky zasloužíte.
W: A ten průřez těch lidí byl tedy opravdu... tam byli vysokoškolští profesoři, mašinfíra, tedy řidič strojvedoucí, polní dělnice, učitelé, děti...
V: Čemu se říká skutečně demokratický průřez.
W: A já jsem najednou viděl, oni ten titul berou vážně a já ho kvůli nim musím brát taky vážně.
V: Správně.
W: A že ho nesmím zradit.
V: Ale to jsi dělal kvůli nim.
W: Kvůli nim.
V: Důraz je kvůli nim.
W: Ano. Protože jsem najednou viděl, že oni to berou vážně.
V: No to je správný. My máme určitost, kumštýř, a zejména tedy kumštýř veřejný, jako herec - malíři, spisovatelé, hudebníci to tak nemají, tedy myslím skladatelé a mnozí jiní, a sochaři atd. - ale my, co máme to pomíjející řemeslo, kde všechno, co děláme, je jenom ve spojení v tom okamžiku určitém, kdy to děláme pro ty a ty lidi, kdy žijeme ten okamžik, který my tvoříme nebo naplňujeme pro ty lidi a s nimi, s tím národem, nebo s tím celkem, s tím kolektivem, když tomu tak chci říkat, zkrátka shromáždění osob a lidských duší, tak vzhledem k tomu máme takové speciální povinnosti, jako zachovávat jakousi důstojnost a jakýsi takový formální povinnosti skoro jako veřejná osoba, skoro jako nějaký státník nebo zvolený politik.
My jsme vlastně taky zvolený tím publikem každý den, ne? Buďto tě zvolej, a pak hraješ, když tě nezvolej, tak nehraješ, leda že ti to někdo zakáže nebo nedovolí. Ale to jsem nechtěl kecat...

 

 

15.11.

Celý den, telefonáty, psaní, resty, prostě, dřina, naděje zklamání. Ještě, že mám V+W, kteří mi nosí naději J

 

V+W 3.10.1974, část čtvrtá:


W: Já myslím vždycky, že aspoň my dva, a ono to platí o všech hercích, všecko, co jsme měli, jsme měli od lidí, který k nám přišli a který se přišli podívat a který nám plácali a mezi kterejma a náma vznikla taková zvláštní ...
V: Příbuznost, rodina.
W: Ano. A že jim všecko dlužím, proto mně také scházej. Protože co to je vlastně umění, když se to zjednoduší? Aspoň část umění není nic jiného než komunikace. Já se chci spojit se svými přáteli, s lidma, a chci jim říct: takhle já to vidím, vidíte to také tak? A proto když se dívám na impresionisty, proto mě mrazí ve tvářích mnohdy a v zádech, když je vidím, říkám ano, takhle, takhle to je, kdybych já uměl malovat, tak bych to takhle taky namaloval.
V: Ano, já s tebou úplně souhlasím, ale jde o to, že tato komunikace, aby byla komunikace, tak musí běhat tam a zpátky, to je jako ta první rychlá komunikace, která se vymyslela, telegrafický drát, že ano. Na tom se dají posílat depeše sem a tam.
W: Ano, i v protisměru.
V: I v protisměru, současně. Tak to je smysl komunikace. Není nikdy jedním směrem.
W: Ano, ale to publikum komunikuje taky.
V: A to souvisí taky s tím, že ten impresionista, co se ti tak líbí - když ty říkáš ano, takhle to vypadá - on ti nicméně jednou, kdysi, a nebo když ne tobě, tak některýmu tvýmu předkovi, který ještě tak na to nebyl zvyklý, otevřel oči. Ten ti otevřel oči na tento impresionistický pohled. Dřív, ještě než sis toho všiml.
W: Ano.
V: To je úkol umělce, děsně důležitý, aby to nastartoval.
W: Ano.
V: A proto za ním lidi choděj.
W: Ano. Aby obracel hlavu - tamhle se podívej, tam jsi se nepodíval.
V: Tady to je. Protože to patří k našemu řemeslu, abychom dávali pozor. Kdybychom nedávali pozor, kdybychom si nevšímali věcí, tak nemůžeme nic udělat.
W: Ne. To už je stará vesta. To je důvod, proč jsou umělci nemilováni.
V: Od určitých lidí, kteří nemají rádi...
W: Ano, kteří nemají rádi, když se upozorňuje.
V: Aby se lid díval, kam se nemá dívat.
W: A to má všechno tak absolutní vnitřní logiku, je to tak všechno jednoduchý.
V: Ano, ovšem. Čili proto jsou také, proto také odjakživa byli klauni, sice milováni, šaškové, ...
W: A nenáviděni.
V: A zároveň nenáviděni a pronásledováni.
W: Oni nebyli ani tak nenáviděni, oni byli ...
V: Pohrdáno jimi bylo.
W: Oni byli pohrdáni, nebo byli tlučeni.
V: (...) A nebo je vyhodili z města a nebo je zavřeli a tak. Oni je nemučili asi nějak zvlášť, ale to, co dělal hercům Hitler, to dřív myslím nedělali. A možná dělali, já nevím, lidi jsou krutý.
W: Oni ti klauni byli většinou svině taky.
V: To víš, byli to otroci a museli se bránit, jak mohli. Ale fakt je, že to je taková dvojitá věc, to taky vidíš například i v americkým showbyznysu, jak se říká, tedy v tom, co je tedy svět divadla, ať už je to film nebo tak, že hvězdy jsou zároveň zbožňovány a zároveň se shání každý drb, každý svinstvo, který buďto skutečně udělaj, nebo aspoň se to o nich říká. Čili je to taková dvojatá věc. (...)
Tak Jeníku, abychom to nějak shrnuli, celý ten rozhovor. Mohl bys mi říct, co nejjednodušeji, jak to je s tou tvojí možností, zhruba. Co můžeš a nemůžeš dělat ve své práci?
W: To se musíš zeptat, co smím nebo nesmím.
V: Jene, abychom to shrnuli, toto interwiev. Já bych rád, abys to mohl říct co nejjednodušeji a nejdefinitivněji, co můžeš a nemůžeš dělat, nebo co smíš a nesmíš dělat.
W: Co smím a nesmím? Já smím všecko. Nikdo mi nic nezakázal, tudíž smím všecko. Ale nemůžu dělat nic. Mně to připomíná jednu takovou historku o židovským sedláčkovi, kterej měl malou usedlost a skromnou ženu a synka a pracoval na tý usedlosti a ta žena mu umřela. A on ji pochoval a pracoval na tý usedlůstce malé se svým synem dál a kluk se mu roznemohl a umřel. A on ho pochoval. A pak už pracoval sám a vyhořel. A nezbylo mu nic než to spáleniště a oslík malej a pár věciček, tak je na toho oslíka naložil a vydal se do světa hledat nějaké jiné umístění a najednou se zatáhla obloha a začalo pršet a hřmít a krupobití a blesk. A zabilo to toho oslíka a rozházelo ten poslední majeteček do bláta. A ten žid tam stojí v lijáku a zdvihá ruce k nebesům a volá: Hospodine, co jsem ti udělal, že mě takhle trestáš? A nebe se otevřelo a Hospodin odvětil mocným hlasem a říkal: Nic jsi mi neudělal. Ale nějak mě sereš.

16.11.

Obecní dům Praha. Zkoušky na zítřejší přenos Stromu naděje a splněných přání pro Kapku naděje. Procházím pečlivě moderátorské vstúpi s Markem Vašutem a Honzou Čenským. Oba jsou pečlivě připraveni. Je radost s nimi pracovat. Zkoušíme písničky. Scéna vypadá moc pěkně. Obecní dům je Obecní dům J

 

17.11.

Celý den zkoušky na večerní přenos Stromu naděje a splněných přání. Jediný volný čas trávím v milé diskusi s třemi Petry: Petrem Mukem, Petrem Kolářem a Petrem Bende. Jsem moc rád, že je zase vidím všechny pohromadě a zdá se, že je to oboustranné. Probíráme i to, proč letos neděláme s Petrem Soukupem na Nově Mejdan roku z Václaváku. Prostě proto, že si nás nepřeje někdo z vedení Novy. Ačkoliv loňský Silvestr byl dlouhodobě divácky ten nejúspěšnější. Ale možná právě proto, žijeme v Čechách. Naštěstí je pryč doba komunistů, kdy zákaz opravdu znamenal ohrožení kariéry. Naštěstí se dá dělat něco jiného a člověk nìkdy neví, kdy se někdo z Novy zase ozve, že by něco potřeboval. Viz. ty nečekané střiháky k 15. Výročí. Jinak až na drobný výpadek v paměti Marka Vašuta, kdy mi těch asi pět vteřin, než ho Vendula Svobodová znovu nahodila, připadalo jako nekonečno, přenos proběh v pohodě, vybralo se 5. 826 483, - Kč, což je skoro neuvěřitelné. Na večírku po přenosu se bavím s Petrem Soukupem. Máme za sebou dva úspěšné přenosy, moc dobře se mi s ním pracuju a vážím si důvěry jakou mám, I toho, že jsem mohl celý rok dělat na filmu i Švejkovi a všechny schůzky se přizpůsobovaly mému volnému času. Ty na Kapku naděje I na Atleta roku. Škoda jen, že té společné práce nemáme víc, ale jsme v Čechách. Tady se úspěch neodpouští. Ale stejně věřím, můj milý Deníčku, že bojovat s malostí, blbostí a hloupostí se musí. A že to stojí za to, aby si nemohla moc vyskakovat J

 

18.11.

Barrandov střižna. Nekonečná hromada kazet pro střiháky k 15. Výročí Tv Nova. Nějak nevím čím začít. Rozhodili jsme si s Ivanem Rösslerem ty záživnější i ty nezáživnější pořady spravedlivě půl na půl. Z těch záživnějších mě čeká vše s Karlem Šípem (Horoskopičiny, Skopičiny, Tyjátr, Paškál, Rozjezdy pro hvězdy), s Petrem Novotným (Novoty, Dobroty, Silvestry 1998-2001),  Silvestry 2002-2007, ale taky seriály Ulice a Ordinace v růžové zahradě, těším se na nejlepší kauzy z pořadu Na vlastnì oči. Horší už to bude s nakoukáváním úchylů z Tabu, naštěstí předpokládám, že se jen máloco bude dát vysílát od 20:00, tuším co bude za práci ustříhat hezkou minutu ze spojováků Terezy Pergnerové z Esa nebo najít to nejlepší z Rad ptáka Loskutáka či Střepin nebo Víkendu. Ivan si pochopitělně vzal Hogo Fogo se Štefanem Margitou a Hankou Zagorovou, všechny Miss, jak ty od Miloše Zapletala, tak ty s Míšou Maláčovou, Pojišťovnu štěstí, Ruské rulety s Oldou Kaiserem a Jirkou Lábusem, ale taky Čundrcountryshow Ivana Mládka. Ivan taky vymyslel přehlednou excelovou tabulku, kterou budeme krmit v nejbližších týdnech daty. A sebe kávou a minerálkou. J

 

 

19.11.

Barrandov střižna. Bolí mě za krkem a levé rameno, od neustálého posouvání kazet, abych moh zapisovat time kódy. Aby mi to rychlej utíkalo, začal jsem Horoskopičinami Karla Šípa. Je zvláštní, jak jsou i dneska aktuální a vtipné. Zkrátka Karel Šíp. Úžasné scénky s Oldou Kaiserem, Borisem Rösnerem, Vaškem Postráneckým, Pepou Dvořákem, Josefem Vinklářem, Bolkem Polívkou, Mirkem Donutilem či nádhernej rozhovor s Miloslavem Horníčkem nebo Jirkou Bartoškou. Tohle už dneska na Nově nìkdo nenatočí. Hloupý je, že na celé Horoskopičiny mám v prvním díle střiháku tak 6 maximálně 7 minut. Cestou domů přemýšlím o tom, jak strašně upadá celá televizní tvorba, protože jí vedou lidi, kteří se za zábavu stydí a televizi vlastně nemají rádi.

 

20.11.

Barrandov střižna. Dneska Eso. 10 hodin nad 60 kazetami, výsledek minutový sestřih, aneb Tereza během několika let.

 

21.11.

Barrandov střižna. Dneska pokračování Horoskopičin s Karlem Šípem. Jsme na cestách. Vybavují se mi zážitky ze Znojma, kde nás vinaři vzali do sklípku, Viktor Polesný zkušeně koštoval a udával ročníky, druhy vinic a polohy svahů, dramaturg Honza Czech ho následoval, mnouřil oči nad skleničkou, válel po jazyku, aby nakonec prohásil, že to asi bude víno bilé... pamatuju si, že jsme z toho sklípku odcházeli poměrně brzo. Brzo ráno J

 

22.11.

Barrandov střižna. Tabu. Roman Šmucler. Vybral jsem si 30 kazet, tak nakoukávám. Nakonec bude nejlepší ukázat jen spojováky Romana. Tenhle klíč funguje. Mám radost, že se i stímhle tématem poperu.

 

23.11.

Změna. Neděli trávím na Kavčích horách natáčením Zpívánky Okolo Hradce s Patrolou a Dankou Šinkorovou. Adam Rezek mne ukecal, abych si napsal a taky zahrál roli kováře. Před natáčením se mnou trénuje opravdový kovář, který mi pak v písničce dělá pomocníka. Patrola je vojenská kapela a děsně jim to sluší. Dance Šinkorové taky J

 

24.11.

Barrandov střižna. Zpátky nohama na zem. Abych to vůbec stihnul. Mám dneska krizi, když vidím jak se mi ve střizně kupí další a další nenakoukané kazety, kdežto těch nakoukaných je taková mála hromádka. Depresi léčím hořkým pressem, to celé zopakuji třikrát a dávám se do práce.

 

25.11.

Barrandov střižna. Dneska mě chytili policajti na Karláku, kde prováděli běžnou kontrolu. Vybrali si opravdu dobre místo v plném provozu. Vystoupil jsem ze svého stříbrného sršáně, ukázal doklady a zas pokračoval v jízdě. Řidič, kterého zastavili za mnou kroutil hlavou, protože místo na silniční kontrolu bylo opravdu velmi neobvykléJ Procházím Silvestry,  tohle už žádná televize nìkdy nenatočí. Zvláštní je, že to co bylo dobrý tenkrát, funguje i teď, no a naopak, co bylo blbý je ještě blbější. Zajímalo by mne, z čeho budou dělat na Nově střiháky za deset let. Z našich střiháků ? J

 

 

 

26.11.

Barrandov střižna. Došlo mi, že trávím na Nově nejvíc času od roku 2004, kdy jsem chystal 10. výročí Novy s Karlem Šípem a Jirkou Adamcem. Akorát jsem měl kancelář v budově krátkého filmu. To byla doba J

 

27.11.

Dneska natáčíme spojováky do prvního dílu střiháku k 1. výročí Tv Nova v hotel Christie ve Vladislavově ulici. Ano, tam, kde do roku 1999 sídlila televize Nova a kde jsme s Honzou Czechem dostaly za odměnu vlastnì, počítači vybavenou, kancelář s lednicí v podkroví, abychom měli soukromí na vymýšlení ptákovin a zábavných pořadů J Režisér Ruda Kudrnáček má všechno pečlivě připravené, tak točíme nejdřív s TErezou Pergnerovou, pak s Petrem Rychlým a nakonec s Romanem Šmuclerem.

 

28.11.

Dneska jsem doma, nahromadila se mi pošta, faktury, smlouvy, resty v psaní a musim cvičit na kytáru. Zítra natáčíme s Patrolou Golfistu roku, tak abych se trefoval do playbacku.

 

29.11.

Obecní dům. Smetanova síň. Pro pořad Golfista roku natáčíme s Jirkou Adamcem píseň René, já a Rudolf, kterou jsme původně natočili pro romantickou komedii z golfu Veni, Vidi, Vici, která se pořád nějak nemůže a nemůže dotočit. Ale Golfista se točí a píseň sem sedne jak prdel na hrnec. Jirka Adamec nezklame. Pečlivě si rozvrhne celou písničku po záběrech a na třetí pokus máme natočeno. "Úklona a odchod pánové !", těší me, že se Jirka směje, protože jsme spáchali zas jednu z klasických pakáren. Volný čas trávím s Helenou Vondráčkovou v KoGu, protože jsem jí slíbil, že jí napíšu spojováky do Lucerny, z které bude letos točit Petr Soukup DVD. Aby toho nebylo málo, tak se v KoGu Objeví i Karel Gott a Honza Kovařík. Ale času máme tak akorát, abychom prošli celý Helenin koncert. Fascinuje mne jak je připravená. Dostávám 2CD, kde je komplet repertoár, který bude v Lucerně zpívat Helena i její hosté: Jitka Zelenková, Monika Absolonová a Michal David. Kdyby se měl na nějaké vyšší odborné škole učit obor profesionalita, měli by ho přednášet právě Karel Gott s Helenou Vondráčkovou. Večerní natáčení gala probíhá v pohodě, stíháme se s Oťasem ještě zakecat s asi 20 lidmi, které jsme dlouho neviděli.Móc pěkné.

 

30.11.

Dnes hotel Step a natáčení vizitek finalistek pro Miss Aerobik. Pozval jsem si zkušeného Jarka Voborného, který nám točil vizitky i pro Českou Miss. Dochází mi, že jsem režisér,  a že za mě nìkdo nic nevyřeší. Máme s Jarkem rychle jasno v prostřdí, kde budeme točit: u bazénu, na tenisovém kurtu i na golfovém odpališti. Časově jedeme podle plánu, stíháme, večer ještě porada s Vlastíkem Přečkem, Láďou Matim a Janou Čejkovou. Téma: Finále Miss Aerobik v lednu 2009 v Ostravě.

 

1.12.

Ráno se budím šíleně zpocený. Měl jsem děsivé sny, že jsem zkazil natáčení DVD Dalibora Jandy. Naštěstí to byl sen, který můžu v reálném čase napravit, protože mě to natáčení teprve dneska čeká. Daliborovi se nechce zkoušet, zkouším tedy s hosty. Dochází mi jak děsivé jsou stojany na noty na pódiu, když mi kryjí pohledy ve třech kamerách. Další nesmysl je stěhování kláves pro Janka Lehotského, který chce svou jedinou píseň odehrát na starý obrovitý křáp, který by na pódiu celý večer strašil a překážel. Do všech těhle zmatků přichází rozzářený Roman Horký s kytarou a dvěma láhvemi vína a hned se věnuje Iloně Csákové J K večeru přichází Táňa s veverkami. Roman Horký půjčuje Honzíkovi a Kubíkovi kytáru Yamaha snad za 100.000,- Kč, nevím jestli je to důverou, že to jsou moji synové, nebo jestli už působí to víno, které si Roman během celého dne doplňuje v krvi. Lucerna se rychle plní natěšeným publikem. Sedím s Michalem Sokolem v imrovizované režii a řešíme co a jak budeme snímat. S Martinem Hrdinkou ještě domlouvám představení celé kapely a ceremonial se všemi hosty, který chce mít Dalibor v druhé půlce programu na pódiu. No a pak prostě celý ten koncert natočíme. Je mi jasné, že se ve střižně vyřádíme. Po koncertě ještě chvíli na večírku s finalistkami Miss Aerobik, Petrem Salavou a Vlastíkem Přečkem. Rychle mizím domů do postele. Sny se mi zdají dneska klidnější. Natáčení svého prvního DVD mám šťastně za sebou.

 

2.12.

Hned ráno odjezd Pendolinem do Ostravy na obhlídku prostor pro natáčení finale Miss Aerobik. Natáčet máme v nové aule VŠB -TU. Ve vlaku jedeme s Michalem Sokolem a Vláďou Matim. V Ostravě nás hned odvezou na universitu, kde procházíme všechny prostory a domlouváme, kde budou šatnì, maskérny, celé zázemí, jak postavíme kamery, kde se usídlíme s režií. Ještě máme jednu poradu štábu v jedné mile hospůdce kousek od Stodolní a večer zas Pendolínem do Prahy. S Michalem Sokolem  ve vlaku ještě probíráme všechny technické podrobnosti, tak abychom splnili všechny požadavky pro Tv Nova Sport, která bude 90 minutový záznam Miss Aerobik vysílat.

 

3.12.

Ráno porada na Primě k Desce roku 2008. Už bez Petra Šišky a bez heho agentury Petarda. Celou akci včetně vyhlašování cen Anděl 2008 převzala společnost Leška Wronky Lewron Music. Komplet včetně P.R. , takže Táňu už nebudou potřebovat. To co je typické pro tuhle brnanži je, že jí to nìkdo neřekl a nezavolal. Ani Petr ani Lešek. Po pěti letech práce ani ahoj ani děkuju. Pamatuju si jak mi jednou Ivan Kotmel vyprávěl jak ho v jeden čas úplně odvolali z Novy a byl bez práce. Tak ten poslední den se šel rozloučit s Jirkou Adamcem do střižny, s tím že si mu trošku postěžuje a třeba nebude zle. Jirka mu řek "Čau" a bylo, věnoval se dál stříhání. Ivan mi tenkrát řek, že taková je tahle branže a ať si zvykám. Občas si na to vzpomenu. Zvlášť, když jsem svědkem podobných křivd. Je mi jasné, že i mé dny s Anděly jsou sečteny, ale teď je potřeba Desku roku napsat a natočit, už kvůli partnerům. No a nìkdo jiný než já zrovna není po ruce. J Domlouváme časový harmonogram projektu. Pokračuji na další schůzky. S Michalem Kocourkem se domlouváme na galavečeru k 10. výročí Divadla Kalich. To to letí. 1.11. 1999 jsme byli na premiéře Hamleta a ono je to už 10 let. Odpoledne schvalovačka natočených Zpívánek na vedení ČT. Mluví především Ivan Hubač a režisér Adam Rezek. Domlouváme si rozdělení práce na příští rok, kdy bychom jich měli natočit dalších 16.

 

4.12.

Natáčení spojováků do druhého dílu střiháku k 15.výročí Tv Nova. Dnes s Daliborem Gondíkem, Petrem Novotným a odpoledne s Radkem Johnem. Večer využívám k tomù, abych ještě nakoukal něco z pořadů Na vlastnì oči. Jedu domů pozdě večer. Kousek od Karláku se přede mne na křižovatce napasuje zprava auto. Troubím na něj, prudce se rozjede a zmizí. Teprve doma zjišťuji, že mi z kufru zmizela bunda a taška s diářem. Naštěstí jsem dneska ráno z té tašky vyndal většinu smluv a rozdělaných scénářů, ale v diáři jsem měl rozepsanou povídku, v tašce ještě švýcarský nožík a malou batečičku a podobné "klukovské" vzácnosti, které tomù zloději budou úplně k ničemu. A má oblíbená bunda od firmy Bushman je taky pryč. Je mi smutno. Další z mých ztrát.

 

5.12.

Ráno jedem s Táňou koupit bundu k Vietnamcům, zjišťuji, že si naštěstí pamatuju všechny schůzky a jeden zbytečný diář J Stíhám schůzka nad kongresem Generali, který máme dělat s Adamem Rezkem koncem ledna v Brně a jedu si koupit novou bundu Bushman. Budu prosit Ježíška, aby mi přines novou tašku, zatím si beru tu od starého notebooku. Večer píši první verzi boďáku pro celou akci Generali.

 

6.12.

Celý den střižna Barrandov. Rady ptáka Loskutáka. Jsem už docela otrlej divák, ale tohle je k neokoukaní. Z těch spojováků a pitvoření mě bolí hlava. Zvlášť, když je to takhle kondenzovaný.

 

7.12.

Celý den střižna Barrandov. Na vlastní oči. Případy Kajínek a Berdychův gang. Večer píšu komentáře m.o. pro první díl střihákù k 15 výročí Novy a další verzi boďáku pro Generali.

 

8.12.

Od rána nám doma náš vynikající IT technik Michal zprozňuje AVG na všech počítačích a opravuje, co nefunguje, zálohy dat atd. V 13:00 jsem u Dr. Křehnáčové na odběru krve a pak zas ve střižně na Barrandově. Až do noci.

 

 

 

9.12.

Schůzka s Halinou Pawlovskou u ní doma. První překvapení: dům sám. Jak reklama na Banánové rybičky. Druhé překvapení: Halina má v domě výtahJ Schůzka je velmi mìla a konstruktivní. S Halinou si rychle Rozumíme. Mám rád chytrý ženský. Ostatně jednu mám doma J Do večera píšu a chystám si projev na zítřejší křest 2CD Patroly. Ano, můj milý Deníčku, už je to zítra.

 

10.12.

Celý den doma. Snažím se napsat kus finale Miss Aerobik a alespoň se trochu rozehrát, abych večer mohl hrát všechno z hlavy. Na křest 2CD "Ta naše písnička česká se těším"J. Vysnil jsem si tohle bilanční CD a spolu s Mílou Zýkou jsme ho vydupali ze země. 50 nejlepších nahrávek za celé 20 leté období, co tuhle muziku dělám, tedy i s písněmi "starého" Šlapeta a mnoha novinkami, které jsme natočili v létě v klubu Mlejn. Za kmotry máme Zbygnieva Czendlika, ostatně křtil všechny CD Patroly, Vaška Postráneckého a Karla Gotta, který sice kmotrem být nechtěl, že bude jen takovým patronem, Jenže jak se objevil vrhli se na něj novináři a bylo. Ostatně Karel si s námi zazpíval dvě krásné písně "Mým domovem ztichlá je putyka" a "Princezna v hermelínu". Na křtu zůstal docela dlouho, povídal si se všemi, dokonce měl nějakou dlouhou diskusi  s naším basistou Milanem Černým. Z milých hostů dorazili ještě: Petr Pečený, dvorní archivář Jaromír Farník, režisér Petr Soukup, Petr Kadlček, muzikant z kapely Emise a Natural, autor hitů Já na to mám a můj první učitel na kytáru J... Samotný křest byl velmi veselý. Vašek Postránecký vzpomínal jak jsem ho lovil, aby hrál Hašlera v jednom ze Silvestrů Tv Nova a jak jsem si byli již několikrát životem souzeni. Standa Beran zářil spokojeností a patří mu dík za velmi důstojný večírek na který budou všichni zúčastnění dlouho a rádi vzpomínat.

 

11.12.

Porada GoJa. Karel Gott 70 a O2 Arena. Víc neprozradím.

 

12.12.

Od rána střižna na Barrandově. Dneska Silvestry 2003 a 2004. Je poznat, když část Silvestra dělal Honza Czech, je to legrace. To co nedělal on,  je děsný. Myslím, Silvestr 2004. Jak to, že to nìkdo nepozná, že to někdo umí a někdo ne. Myslím z těch, kteří by měli být kompetentní. Volá mi Zuzka Horová, produkční Openingového Show pro Tv Barrandov, jestli už mám napsaný text pro Jitku Asterovou a Pepu Cardu. Mlžím, že na tom už dělám a že v pondělí bude. Bude J

 

13.12.

Ráno na telefonu Karel Gott. Dneska je Český slavík, tak konzultujeme Karlovu řeč, Táňa má dva hezké nápady, jeden Karel použije J

 

14.12.

Barrandov střižna. Bolí mě levé rameno a nemůžu pohnout hlavou. Leju do sebe kafe a Mattonku.

Dlouho do noci sedím nad scénáři.

 

15.12.

Úkoly dne: Odeslat doplněnou tabulku na střiháky k 15. výročí Tv Nova. Splněno. Odeslat Scénář spojováků Heleně Vondráčkové na Lucernu. Splněno. Odeslat komplet scénář na Kongres pojišťovny Generali. Splněno. Porada s Jirkou Adamcem a Františkem Janečkem. Téma KG 70.

Porada na vedení Generali. Schůzka s Helenou Vondráčkovou v Opeře nad spojováky do Lucerny.

 

16.12.

Patrola hraje seniorům ve Vodňanech. Příjemná akce. Pavel Fišar nám vypráví jak ho kamarád pozval na oběd. Měli kachnu na marihuaně s jogurtovou omáčkou. Jedno z jídel, které určitě nevyzkouším. Zvláť potom, co nám Pavel popisoval týdenní následky.

 

17.12.

Stovky změn v koncepci kongresu Generali. Předělat pokud možno ihned. Nějak se to psaní hromadí. Miss Aerobik. Zpívánky. Kongres Modré pyramidy. Deska roku. Tak celý den píšu.

 

18.12.

Ráno Generali. Odpoledne projekce 2 dílu střiháku k 15 výročí Tv Nova. Ještě leccos opravíme, prokrátíme, vyměníme.

 

19.12.

Schůzky s Jarkem Voborným nad recitálem Karla Gotta, s týmem Desky roku nad Deskou roku a s Janou Čejkovou nad scénářem finale Miss Aerobik. Vše v kavárně divadla Hybernia, kde se dneska hraje Švejk. Potkávám Vaška Postráneckého.

 

20.12.

Barrandov střižna. To je teda vypráskaná sobota. Dneska mě to nebaví. Koukám na Střepiny a Víkendy, naštěstí jsem našel klíč jak na to, tak mi to jde docela rychle.

 

21.12.

GoJa. Schůzka s Františkem Janečkem a Jirkou Adamcem. Mihne se i Karel Gott. Pak jedu za Helenou Vondráčkovou do Lucerny. Projedeme ještě jednou všechny spojováky a já pak koukám na nádherný světla Jirky Lebedy a práci Petra Soukupa, který z koncertu točí DVD.

 

22.12.

Celý den schůzky. Ráno s Petrem Soukupem u Honzy Czecha, pak já u Gusty Oplustila. Ty schůzky s Gustou mám stejně nejradši. J Odpoledne Jarek Voborný a večer dotočná VVV v restauraci Tlustá kachna. Dorazil i Honza Rokůsek, Oskar Hahn a taky Jirka Chlumský a Radek John.Dotočná filmu, který tedy rozhodně dotočen není.

 

23.12.

Už doma. Ráno jedu sTáňou a dětma za Karlem Lukešem pro kapra. Pak se tak pinožím bytem a připadám si zbytečně.

 

24.12.

Exceluji při  výrobě bramborového salátu a nakonec smím osmahnout I kapra. Ježíšek nám přines úžasný dárky a nejlepší je stolní fotbal. Kubík to shrnul tak, že když už máme fotbálek doma, že už nemusíme chodit do hospody.

 

25.12.

Jsem doma a kromě dívání se na televizi, čtení si a hraní fotbálku s veverkami nedělám nic.

 

26.12.

Jedeme s Táňou a s dětmi na Šumavu. Čtu si a přepisuji anglická slovíčka, abych neměl deficit, který stejně mám.

 

27.12.

Vracíme se do Prahy. Pohoda. Klid.

 

28.12.

Volno končí. Musím psát. Jde to ztuha: Střiháky k 15. výročí Tv Nova a komentáře m.o., dialog pro Opening Tv Barrandov, Opravy scénáře Kongresu Generali, koncepce show KG 70,  nakoukat hrubáče k DVD Dalibora Jandy, bodový scénář k Desce roku 2008, opravy scénáře Tříkrálového koncertu. To za den nezvládnu.

 

29.12.

Pracovní den: Střiháky k 15. výročí Tv Nova a komentáře m.o., dialog pro Opening Tv Barrandov, Opravy scénáře Kongresu Generali, koncepce show KG 70,  nakoukat hrubáče k DVD Dalibora Jandy, bodový scénář k Desce roku 2008, opravy scénáře Tříkrálového koncertu. To za dva dny nezvládnu.

 

30.12.

Pracovní den: Střiháky k 15. výročí Tv Nova a komentáře m.o., dialog pro Opening Tv Barrandov, Opravy scénáře Kongresu Generali, koncepce show KG 70,  nakoukat hrubáče k DVD Dalibora Jandy, bodový scénář k Desce roku 2008, opravy scénáře Tříkrálového koncertu. To za tři dny nezvládnu. J

 

Napadá mne jeden hezký citát: „Co můžeš odložit na zítra, odlož na pozítří a získáš tím tak dva dny volna."

 

Žádné komentáře:

Okomentovat