Jiří Voskovec Janu Werichovi 20.XII. 69 (dopsáno na Sylvestra 69)
„... A je Sylvestra večer. Za těch deset či co dní se toho stalo tolik, že celej tento dopis je v řiti. Nemá cenu se pokoušet ti pěkně podrobně vykládat o druhých "dvou možnostech" jak jsem měl v plánu. Před pár dny zahynul Šlitr za okolností, jež jsou nám tu stale záhadné - a včera umřel Trnka. Myslím na ně na oba ustavičně. A na tebe dvakrát tolik. Vím, co Trnkova smrt pro tě musí znamenat. Pamatuju se, že už delší dobu sis o něj dělal starosti - ale to není jako když ta kosa vskutku dopadne. On to má za sebou, ale teď je mi líto tebe, kterej máš těch, co ctíš, tak strašně málo při ruce. - I já skrze tebe a i rovnou tu ztrátu cejtím taky. Vyměnili jsme si pár dopisů za poslední rok, a pak mi poslal malou fotografii s bápisem "Váš Jiří Trnka 69". Je to zvětšenina malého snímku, a je taková rozmáznutá, měkká, a on má podivuhodnej úsměv, jakoby udivenej a vítr ve vlasech. Už ji mám dlouho v pracovně takhle stát u knížek pod nějakou lampou, protože se mi líbila. Dneska jsem k ní dal jednu kytičku ve vodě. Co mám dělat ?- Nevím, jak moc jsi znal Šlitra, ale já s Chris jsme se s ním hodně sblížili za jeho několika návštěv n New Yorku. Chodíval k nám často a na dlouhá séance. Pak jsme si psávali. Měli jsme ho moc rádi a já si vážil jeho práce a vtipu a málomluvnosti a jeho skvělého pozorování a nesmírného talentu a vkusu v tolika oborech. Je to strašná ztráta pro ten zdecimovanej národ a pro to divadlo a pro mladý. A patrně docela absurdní blbost, jako když se zabil Camus a jeho blbej řídič, zasranej nakladatel, vyváz bez škrábnutí."
