Milan Fridrich je vsoučasné době ředitelem Nových Médií ČT, dříve byl ředitelem zpravodajství ČT čili je dlouholetým členem managementu ČT. Ani to mu však nevadilo, aby tři dny před volbou nového GŘ ČT neporušil příměří dohodnuté Kolegiem GŘ ČT a neobul sedo ČT1. Byť, jak později přiznal v hejnu SMS, kritizoval ČT1 za posledních 20 let. Jako člen vrcholového managementu to mohl udělat před několika lety a ne soudit stávající management po osmi měsících práce.
Vážení a milí
čtenáři, protože je celý Milanův článek jen tak halabala naskládán
z neověřených informací, které Milan zřejmě někde zaslechl na chodbách
paláce ČT na Kavčích horách, pokusím se vám několik bodů stručně objasnit. Na
závěr svých úvah předkládám celý Milanův článek, aby měl vážený čtenář přehled.
Bod první. Zaklínadlo sledovanosti.
Milan Fridrich LOBBUJE:
„…Úbytek diváků na ČT1 je totiž nebezpečný trend…. Nejtragičtější
pro ČT1 ale stále ještě nebyly léta 2001 až 2008, kde její sledovanost stále
oscilovala kolem 21 % podílu na divácích. To přišlo až v posledních dvou
letech. V roce 2009 spadla sledovanost poprvé pod dvacet procent na 19,14 %.
Loni to bylo už varovných 17,28 %. V letošním roce se sledovanost ČT1 už
mnohokrát nedostala nad 15 %...“
Radan Dolejš BLOGUJE:
Klesající sledovanost ČT posuzovaná podle sledovanosti je MÝTUS. V rámci restrukturalizace ČT dochází
k profilaci jednotlivých programových okruhů, posilování jejich integrity,
která má v důsledku za následek částečný úbytek diváků na ČT1. Tomuto
propadu je možné velmi snadno zamezit, odebere-li ČT1 zpět nejatraktivnější
rodinné filmy a přírodopisné dokumenty z ČT2, nejatraktivnější sportovní
události z ČT4 a nejatraktivnější společenské události z ČT24.
Otázkou je, jestli pak nepoklesne celkový procentuální podíl celé ČT,
samozřejmě za cenu návratu ČT přes kýžených 17% celkového Share.
Pojďme se podívat na
dva aktuální dny v PRIME TIME ČT:
Pátek 16.9. 2011 od
20:00
ČT1 Vyprávěj 14,1 % Rating a 35, 38 % Share
ČT2 Poušť NAMIB –
Boj o přežití 4,2 % Rating a 10,52 % Share
ČT24 Hyde Park
1,3 % Rating a 3,20 % Share
ČT4 Samsung Diamong
League 2011 Brusel 1,7 % Rating a 4,32 % Share
Celá ČT má tedy v Prime Time 21,3% Rating a 53, 52%
Share celkového televizního
trhu.
Pondělí 19.9.2011 od 20:00
ČT1 Četnické humoresky
15,1 % Rating a 32,12 % Share
ČT2 42 atentátů na Hitlera
3,0 % Rating a 6,43 % Share
ČT24 Zprávy
0,7 % Rating a 1,61 % Share
ČT4 FC Baník Ostrava
– AC Sparta Praha 2,6 % Rating a 6,83 % Share
Celá ČT má tedy
v Prime Time 18,7% Rating a 46,99% Share celkového televizního trhu.
Aktuální Sledovanost
ČT1 je tématem i tiskových zpáv ČT:
Pondělky:
5.9.2011
Četnické humoresky 13,3 % Rating a 29,23 % Share
Reportéři ČT
8,1 % Rating a 24,23 % Share
12.9.2011
Četnické humoresky 12,7 % Rating a 28,44 % Share
Reportéři ČT 8,0 % Rating a 22,46 % Share
19.9.2011
Četnické humoresky 15,1 % Rating a 32,12 % Share
Reportéři ČT
8,1 % Rating a 23,14 % Share
MILIÓNOVÉ VÍKENDOVÉ PREMIÉRY
(TZ ČT ZA 36 týden)
Vyprávěj 14,5 %
Rating a 37, 21 % Share
13.komnata 11,7 %
Rating a 31, 45 % Share
Všechnopárty 11,6 % Rating
a 33,85 % Share
Trumfy Miroslava Donutila 11,8 % Rating a 33,18% Share
MILIÓNOVÉ PILÍŘE ČT1
Vyprávěj 14,1 %
Rating a 35,38 % Share
Všechnopárty 13,3 % Rating a
36,37 % Share
Zázraky přírody 12,0 % Rating a 31,36%
Share
Uvádím schválně tolik aktuálních čísel, protože se domnívám, že je celá česká
veřejnost záměrně manipulována poplašnými zprávami o klesající sledovanosti ČT
a je k tomu využívána jako příklad ČT1. Jestliže je v pořádku
profilace jednotlivých programových okruhů, jestliže je v pořádku celkový
PRIME TIME ČT, kde je tedy zakopaný pes s celkovou klesající sledovaností
ČT1.Logicky ve výsledcích celého dne, programování tzv Access Prime Time a
nočních časů.
BOD DRUHÝ. Zaklínadlo veřejné služby.
Milan Fridrich LOBBUJE:
„….Čím je „Ano, šéfe“
veřejnoprávní? Nastavuje společnosti zrcadlo z hlediska úrovně gastronomie a
ukazuje, jak ji zlepšit. „S Italem v kuchyni“ je obdobou pořadu BBC „Jamie’s
kitchen“, jde rovněž o vzdělávací pořad, který není samoúčelnou zábavou, nýbrž
ikonickým pořadem, který společnost obohacuje.Proč tyto úspěšné pořady nevysílá
ČT1? Protože ztratila dech, plácá se ve stereotypech.
Radan Dolejš BLOGUJE:
Tak a jsme u totálního pomýlení smyslů. Nechápu jak může člen vrcholového managementu ČT
napsat podobné sdělení. Má-li být pro ČT jasným a definovaným vzorem BBC,
pojďme si zopakovat základní teze jejího GŘ Marka Thompsona o tom, co je poslání média veřejné služby: má
„INFORMOVAT, VZDĚLÁVAT a BAVIT“. Nad tím vším je jedno velké rovnítko
„KULTIVOVAT“. Pak tedy nevím čím je smršť vulgarit v pořadu „Ano, šéfe“
veřejnoprávní, nebo čím nám pořad „S Italem v kuchyni“ prospěje ke
kultivace správné češtiny u mladých diváků.
Možná, že ČT1 „ztratila dech a plácá se ve stereotypech“, ale je to důsledek dlouhodobé práce
celého televizního managementu ČT. Shazovat odpovědnost na tým, který je
provozu teprve devátý měsíc je nefér, Milan Fridrich to ví, ale nepoví, protože
byl členem vrcholového managementu ČT v době, kdy šéfdramaturgové ČT
odmítli cyklus Soukromé pasti a Tv Nova točila Expozituru.
Na druhou stranu si přiznejme, že v ČT a speciálně v ČT1 vzniká řada projektů,
které poslání veřejné služby bezezbytku naplňují. Například projekt ČAPKOVY
KAPSY, projekt dvanácti povídek legendárního Karla Čapka, které natočilo 12
mladých režisérů. Ale má tento projekt kýžený dopad ve sledovanosti? Nemá!
Třetí 3 Čapkovy kapsy měly tento výkon: 6,2%R a 12,88%Sh, 6,5%R a 13,02Sh,
5,7%R a 11,54% Sh. Jedná se projekt, který stál ČT desítky miliónů korun, žádná
z privátních tv by do podobného experimentu neinvestovala a ani mu
neposkytla svůj historicky nejzásadnější PRIME TIME a to v neděli od
20:00. A teď se ptám, kde je synergie ostatních kanálů ČT a nakolik tento počin
podpořila např. Nová Média ČT pod vedením Milana Fridricha.
Další kapitolou je např. Projekt FINANČNÍ GRAMOTNOSTI: Suma Sumárum, aneb, kde jsou mé peníze. Před
několika dny vyšel v Týdnu obsáhlý materiál, jak je na tom Česká republika
špatně s OBČANSKOU FINANČNÍ GRAMOTNOSTÍ. ČT1 tento projekt vysílá od dubna
2011, samozřejmě s diváckým dopadem mezi 7% až 11% Share. Podobný divácký
dopad má ale i nový pořad závažné společenské publicistiky POLOŠERO, který režírují takové osobnosti jako je např.
Věra Chytilová. Ale ani o SUMA SUMÁRUM, ani o POLOŠERU se nikde nikdo nedočte.
Je to špatná práce MARKETINGU ČT, nebo kde je vlastně problém, že ze samotné ČT
proudí jen negativní informace, které objektivně poškozují pořady i firmu jako
samotnou????
Milan Fridrich LOBBUJE:
„…Komerční televize se totiž od
veřejné služby v určitém ohledu neliší. Jelikož je postavena na maximalizaci
zisku u aktuálně nejatraktivnějších formátů, tak to, co u veřejné služby
funguje, si často komerční scéna přebírá a snaží se na tom pár let vydělávat.
Inspiruje se jak doma, tak v zahraničí. Horší je, když se veřejná služba, která
má být programově progresivnější a má přicházet s hodnotovými inovacemi, stane
nostalgickým zatuchlým zámkem. Pak přichází o diváky, prestiž a začne se
vyvolávat diskuse o smyslu daného programu.Co veřejnou službu odlišuje je, že
má zadání, co všechno má společnosti předkládat, co má vysílat. Může to dělat
dobře a atraktivně anebo hloupě, zastarale a nekoukatelně. Rozdíl ve
sledovanosti pořadů, jsou tyto dva rozdíly v kvalitě zpracování.“
Radan Dolejš BLOGUJE:
Plác plác.Komerční televize přeci jen hledají programovou
výplň mezi jednotlivými reklamními breaky, televizi veřejné služby by mělo jít
o obsah…. Pokračování příště…
Milan Fridrich
Proč upadá současná ČT1
Komerce tu diktuje normy. ČT se dívá a reaguje jako vždy:
kopií nebo typem pořadu, co se dělal odjakživa.
Poté, co se v poslední době několikrát z útrob České
televize vyjevil postoj (píše to v projektu
šéf ČT24 Roman Bradáč kandidující na generálního ředitele ČT – pozn. redakce),
že „pokles sledovanosti ČT je mýtus“, že pokles sledovanosti ČT1 je logický a
nic se neděje, pochopil jsem, že část lidí v ČT začíná ze strachu z důsledků
ztrácet sebereflexi, a je potřeba o „Jedničce“ rozvinout veřejnou debatu.
Než bude pro ČT1 příliš pozdě a nebude co napravovat.
Pštrosí postoj je logický u člověka, který se bojí o vlastní
židli a odmítá vidět realitu. Pokud ale takový postoj vezme ČT za vlastní,
skočila do hrobu, který si sama vykopala. Není tragédie udělat programovou
chybu. Ty dělá i génius v televizní tvorbě. Tragédií je myslet si, že se nic
neděje.
Úbytek diváků na ČT1 je totiž nebezpečný trend.
Ještě smutnější je, když se člověk podívá, jak komerční
stanice Nova vysílá seriál Expozitura, Soukromé pasti, ikonickou Ordinaci v
růžové zahradě („Intelektuální“ ČT by nad ní neměla ohrnovat nos, když natočila
čtvrtou řadu Nemocnice na kraji města nebo Cukrárnu). Na Primě zase běží
inovativní formát Partička či jasně veřejnoprávní S Italem kuchyni nebo Ano,
šéfe. ČT1 staví aktuálně image jen na seriálu Vyprávěj.
Čím je „Ano, šéfe“ veřejnoprávní? Nastavuje společnosti
zrcadlo z hlediska úrovně gastronomie a ukazuje, jak ji zlepšit. „S Italem v
kuchyni“ je obdobou pořadu BBC „Jamie’s kitchen“, jde rovněž o vzdělávací
pořad, který není samoúčelnou zábavou, nýbrž ikonickým pořadem, který
společnost obohacuje.
Proč tyto úspěšné pořady nevysílá ČT1? Protože ztratila
dech, plácá se ve stereotypech.
Trpkou pravdou je, že ČT1 byla na českém trhu zatlačena do
role až „druhého“ programu už v první polovině 90. let. Hned po nástupu TV
Nova. Od té doby sledovanost ČT1 činila jen polovinu divácké obce Novy. A
argument, že Nova byla komerce, neobstojí. Sledovanost Televizních novin, Na
vlastní oči, Snídaně s Novou a akvizičních pořadů byla výsledkem kvalitního
programu, výrazných osobností a inovací. ČT, především její první program,
tehdy přišla o diváky, protože stagnovala a ztrácela čas ujišťováním sebe sama,
že se „vlastně nic neděje“.
Šlo o stejnou náladu, kterou je část lidí v ČT postižena i
dnes. Panika z prohry vyvolává absurdní reakci: rezignaci a ubezpečování se, že
„jsme stejně skvělí“, protože o počet diváků nejde.
Ta nálada stojí na argumentu, že můžete odmítnout princip
sledovanosti a schovat se za vágní „veřejný zájem“. Když pak uděláte jakoukoliv
programovou chybu, nic se neděje. Pak může ČT ale řídit i kůň nebo vycvičený
pes. Ať se stane cokoliv, o nic nejde.
Pokud zahodíte měřítko úspěchu, všechno je jedno.
Čísla přitom hovoří jasně. Rok 1998: ČT1 má 26,45 % diváků v
podílu na sledovanosti, TV Nova 51,61 %. O tři roky později, v roce 2001, měla
ČT1 už jen 21,56 %, kdežto Nova 47,73 %. Tak drtivý rozdíl mezi jedním
komerčním programem a hlavním veřejnoprávním najdete v Evropě jen těžko. V
Norsku, Švédsku nebo Dánsku si veřejná služba drží silnou pozici, rovněž ve
Velké Británii, Španělsku, Francii, Německu nebo Rakousku.
Pád „jedničky“ veřejné služby na tak nízkou sledovanost,
tedy zájem diváků, byl způsoben částečně arogancí a přezíravostí některých lidí
v ČT, kteří měli na její programování vliv a rovněž neschopností najít k
dynamické profesionální Nově alternativu.
Vždyť zatímco TV Nova měla zpravodajský newsroom, z něhož
vysílala hlavní zprávy už v roce 1994, ČT jej vybudovala až po příchodu Zdeňka
Šámala v roce 1998.
Nova navíc do zpravodajství vnesla lidskost, která není
komerční, jak se některé „moudré“ hlavy snažily společnosti vsugerovat, nýbrž
moderní a pro diváka příjemnější než strnulé neosobní vystupování.
Dnešní problémy se sledovaností Událostí mají základ v
dynamickém a moderním pojetí Televizních novin, které vytvořily u diváků
stereotyp, že v půl osmé vysílá zprávy „ta zajímavá Nova“ a dodnes nebyl nikdo
schopen (ani talentovaný Pavel
Zuna před čtyřmi lety na Primě) její dominanci zlomit. A dnes
už ani nejde o superkvalitu Novy. Stačí jí nedělat chyby.
Nejtragičtější pro ČT1 ale stále ještě nebyly léta 2001 až
2008, kde její sledovanost stále oscilovala kolem 21 % podílu na divácích. To
přišlo až v posledních dvou letech. V roce 2009 spadla sledovanost poprvé pod
dvacet procent na 19,14 %. Loni to bylo už varovných 17,28 %. V letošním roce
se sledovanost ČT1 už mnohokrát nedostala nad 15 %.
Pro ČT1 začala vážná krize a není vidět jejího konce.
Spektrum jejích diváků je navíc v drtivé většině složeno z lidí nad 60 let.
To, jak uvidíme později, vede k váhání u projektů
orientovaných na mladé nebo u progresivních formátů, aby už beztak špatná
sledovanost neklesla, když „odeženeme“ starší diváky třeba na TV Barrandov, kde
je program často postaven na nostalgických seriálech, filmech apod.
Poslední dva roky se přitom paradoxně ČT1 začala chovat
komerčněji než v minulosti. Začala vyhledávat jisté divácké skupiny v daný čas
a na ně mířila program bez ohledu na to, zda má nějakou silnější společenskou
hodnotu. Hlavně, že zabíral. ČT1 dnes tedy není ani omylem „víc“ veřejnoprávní,
je jen špatná.
Jak z nebezpečného trendu úpadku zájmu o ČT1 ven? Existuje
vůbec řešení, když situace je nyní s rozmachem nových programů, digitalizace,
vážnější než před deseti, osmi lety? Má ČT1 potenciál růstu?
ČT1 nechybí peníze, jak říkají někteří alibisté, nechybí
dokonce ani kvalitní lidé v ČT, kteří by ji uměli dělat, ani nechybí mezera na
televizním trhu, tedy možnost zvýšit sledovanost, divácký zájem. ČT1 nejvíc
chybí hodnotová inovace a dlouhodobá progresivní vize.
Její tvůrci v posledních letech jakoby žili v jiné mentální
realitě než česká společnost, proto nedokážou vytvořit program, který by ji
silně zasáhl.
Vezměme si aktuální příklad z televizní nabídky, který
vyvolává zájem diváků i odborné veřejnosti. Příklad první: seriál Janka Kroupy
a Josefa Klímy Expozitura.
Seriál je postaven na skutečném příběhu Berdychova gangu,
dává tedy divákovi možnost sledovat sice televizní pořad, ale zároveň mu
přiblížit „svět, ve kterém žijeme“. Ponechme stranou, jak se to tvůrcům
podařilo. Důležité je poslání. Expozituru dělá sice komerční televize, ale nese
celý soubor atributů veřejné služby. Nejde o klasickou kriminálku, ale pořad s
nadhodnotou, s posláním. Přesně takový program má dělat ČT, tedy veřejná
služba.
Podobné je to se Soukromými pastmi. Jde o projekt postavený
na motivech z antické tragédie, kdy hrdina je vystaven nepřízni osudu a musí se
vyrovnat s hraničními situacemi, které mohou potkat každého z nás. Projekt se
dotýká morálních dilemat pramenících z Desatera i změn žebříčku hodnot
mravnosti moderní společnosti. Příběhy jsou kontroverzní a silné. Proto je
cyklus „Pastí“ ceněn a České televizi předhazován jako příklad komerční
„veřejné služby“.
Jinak skvělý seriál, který vysílala ČT „Kriminálka Staré
město“ nebo „3 plus 1 s Miroslavem Donutilem“ působí vedle Expozitury nebo
Soukromých pastí jako lehká zábava, limonáda bez hlubšího společenského dopadu.
Komerce tady diktuje normy a trend a ČT se dívá a reaguje tak jako vždy: kopií
nebo typem pořadu, který se dělal odjakživa. Ať jsou to různé soutěže, které
nyní moderuje duo Pokondr nebo čím byla Vysoká hra. ČT nezískává sledovanost,
kterou od nich očekává, a ztrácí něco mnohem cennějšího: společenskou prestiž,
relevanci a schopnost diktovat témata veřejného zájmu, což by „veřejné službě“
nejen slušelo, je to její povinnost.
Expozitura, Soukromé pasti nebo Partička jsou příkladem
hodnotové inovace, se kterou přišly komerční programy. Jde o „inovaci“, tedy
nový přístup ke zpracování společenských témat v televizi. Špatným přístupem
(protože pouhým kopírováním), ale alespoň projevem odvahy a schopnosti jít s
dobou by bylo, kdyby ČT1 přemýšlela o zpracování osudu „kmotra Mrázka“. Nebo
proč nepřemýšlet o seriálovém zpracování podnikání Viktora Koženého nebo
fenoménu Karel Gott
jinak než v dokumentu nebo nějaké talk show.
Současný svět nejvíc zasáhnou životopisné příběhy nebo
společenské fenomény, ale ČT1 nedokázala přistoupit k hodnotové inovaci a
programuje tak, jakoby se na trhu v posledních deseti letech nic nestalo. Proto
přichází o diváky. Je chyba si myslet, že divák je bulvárnější nebo
komerčnější, ČT1 jej pouze neumí a často ani nechce zajímavě oslovit.
Je to o to smutnější, že dává na původní dramatickou tvorbu
víc peněz než kterékoliv komerční médium. Polovina z nich ale skončí utracená
na pořady s maloměstskou estetikou a druhá nedopadne na projekty, které mají
takovou sílu, že by mohly pohnout občanem a mít silný společenský dopad. Co je
ale větší veřejnou službou než dělat projekty, které rozvíří veřejnou debatu,
které se dostanou pod kůži?
Společenská estetika se mění a zaujmout je čím dál těžší.
Hodnotová inovace je oříškem i pro obří televizní společnosti typu NBC, ABC nebo
BBC. Vyrábět televizní pořady je čím dál těžší a technologické možnosti je
navíc zdražují. Jak ale dokazuje fenomenální kniha švédského spisovatele Stiega
Larssona Milénium, kterou už zfilmovali ve Švédsku a nyní ji zpracovává
Hollywood, pokud člověk dokáže otevřít silné společenské téma a kvalitně jej
zpracuje, vystačí si i s reáliemi Stockholmu a menším rozpočtem, aby zasáhl a
přitáhl zájem diváků.
V ČT to znamená ale tři věci. Musíte částečně přervat
tradici, odmítnout dělat věci, „které jsme vždycky dělali“. Za druhé,
potřebujete odvahu zaútočit na jiného než tradičního staršího diváka, kterého
lze k obrazovce přitáhnout mnohem snáz a na něhož už umíte dělat program,
jelikož máte zkušenost z minulosti. Pokaždé si musíte položit otázku: Proč
tuhle látku točím? Kvůli koláči sledovanosti? To je strašně málo! Kvůli
tradičnímu divákovi ČT1? To je rovněž málo! Musíte točit a vysílat pořady,
abyste společnost oslovili a burcovali, dávali jí témata k zamyšlení atraktivní
sdílnou a dobrou formou.
Skutečná veřejnoprávní „detektivka“ je Expozitura, ačkoliv
ji udělala TV Nova. Skutečná veřejnoprávní zábava je improvizační „Partička“
nebo „Ano, šéfe“. Estetika ČT1 jsou oproti tomu třicet let omílané estrády,
soutěže, reprízy normalizačních seriálů. Mezi nimi se i dobré pořady často
ztratí.
To už je lepší mít původní Ordinaci v růžové zahradě než
sestřih Televarieté (nic proti němu, ale čím tento pořad přispívá k většímu
sebepoznání současné společnosti?), které se estetikou moc neliší od Nemocnice
na kraji města. To opět není nabádání ke kopírování komerce, což by byla stejná
cesta do pekel jako impotentní stagnace ve formátech, kterou na ČT1 už několik
dekád sledujeme.
Včetně, bohužel, zpravodajských Událostí. To neznamená, že
by reportáže nebo i moderátoři byly něčím špatným. Zaměření obsahu, styl,
forma, zasazení pořadu v programu a vizuální aranžmá ale neodpovídají nijak
televiznímu vývoji. A proto méně lákají diváky.
Komerční televize se totiž od veřejné služby v určitém
ohledu neliší. Jelikož je postavena na maximalizaci zisku u aktuálně
nejatraktivnějších formátů, tak to, co u veřejné služby funguje, si často
komerční scéna přebírá a snaží se na tom pár let vydělávat. Inspiruje se jak
doma, tak v zahraničí. Horší je, když se veřejná služba, která má být programově
progresivnější a má přicházet s hodnotovými inovacemi, stane nostalgickým
zatuchlým zámkem. Pak přichází o diváky, prestiž a začne se vyvolávat diskuse o
smyslu daného programu.
Co veřejnou službu odlišuje je, že má zadání, co všechno má
společnosti předkládat, co má vysílat. Může to dělat dobře a atraktivně anebo
hloupě, zastarale a nekoukatelně. Rozdíl ve sledovanosti pořadů, jsou tyto dva
rozdíly v kvalitě zpracování.
Dnes už je na českém trhu tolik programů, že vysílat reprízy
pořadů, vybírat „socialistický“ archiv nebo vyrábět pořád stejné ale méně a
méně „celospolečensky“ sledované zábavní estrády, nedává naprosto žádný hlubší
smysl. ČT1 by potom existovala samoúčelně a to jí nedává žádné právo na život.
ČT1 je v krizi a musí ji řešit. Argumenty, že jí sledovanost
ubírá TV Barrandov, nové digitální programy ČT a podobně, jsou absurdní a
falešné. ČT1 nemusí být poražena, nemusí být postavena jen na nostalgii starých
estrád a stálosti starších diváků. To je cesta do pekel. ČT1 jen musí hodnotově
inovovat svoji filozofii. Musí stát na úplně jiném základu.
Nová ČT1, ta která přežije a bude sílit, musí být
progresivní, inovativní, společensky vnímavá a odvážná. Veřejná služba má jiné
poslání než komerce, ale jedno mají společné: bojují o zájem veřejnosti. Každý
bojuje jinak, ale cíl je jenom jeden: divák.
Rezignace na diváka je rezignace na profesionalitu a
společenský vliv. Je to rezignace na úspěch. Není většího zločinu než pohřbít
veřejnou službu jen z pohodlnosti, strachu nebo lenosti.
ČT1 může lidi zajímat, růst, být i nejsledovanější v ČR a
přesto zůstat veřejnou službou par excellence. Jen chtít.
Žádné komentáře:
Okomentovat